Tento díl malinko vybo?uje z našeho seriálu, ale berte ho jako váno?ní, nebo novoro?ní p?íb?h o jedné kyta?e.
Koncem léta jsem na návšt?v? u svého kamaráda stál op?ený ve dve?ích kuchyn?, „somrujíc“ šálek kávy jako typická návšt?va. Mému oku neunikl zajímavý vzor d?eva obložek rámu dve?í (doma tomu ?íkáme „futra“) a položil jsem vtíravou otázku, kde se u n?j v dome?ku vzalo takové krásno. Dostalo se mi obsáhlé odpov?di o tom, jak si jako kutil obložky vyrobil sám, d?de?kov? strojním ?ezbá?ství a starých fošnách, jako poz?statku po d?dovi, ze kterých hodlá krom dve?í vykouzlit i schody do svého nového domu.
A že toho má na půdě u tatínka docela hodně a co že s tím jiného… Řeknu vám, šly na mě mrákoty a mdloby, protože to dřevo, o kterém je řeč byl minimálně čtyřicet let kvalitně vysušený a skladovaný Ovankol a Mahagon neznámého stáří, zkrátka ideální materiál na stavbu velmi kvalitních kytar v rukou bezvěrce.
Vyprávěl, že když byl malý, bývala u nich ve městečku dýhárna a exotického dřeva tam prý bývalo všude požehnaně. Zkrátka pro člověka od kytar hotové „andělské zpěvy“.
Ve chvíli, kdy jsem tomu kamarádovi prozradil, co že to jako má a co by z toho šlo všechno udělat a s napětím očekával jeho reakci, zazněla z jeho úst neuvěřitelná věta. "Pokud z toho dokážeš vyrobit kytaru, nebo někoho takového znáš, klidně si pro to dřevo přijeď, já ti ho dám, aby tam zbytečně nehnilo."
Padla mi čelist, tělo v křesle povolilo a já ho začal podezírat, že jde o krutý žert.
Oslovil jsem kamaráda kytaráře, o kterém vím, že staví excelentní nástroje pro zahraniční hudební celebrity a převyprávěl mu příběh o dřevu z minulého dne. Pronesl osudovou větu: “pokud to bude stát za to a je to vše pravda, postavím mu za to dřevo kytaru".
Potom vše utichlo a život se vrátil do běžných kolejí. Jednoho dne zvednu telefon a ozve se kamarádův hlas „tak chceš to dřevo nebo ne ? !?“ a potom pokračoval o něco klidněji „jedu za tátou a můžete se přidat, jo a vemte si sebou nějakou pilu, je to dlouhý a do auta to nedáš“.
Okamžitě jsem zprávu předal dál.
Slovo dalo slovo a najednou stojím na obrovské pohádkové půdě starého domu u řeky a koukám na skoro metr vysoký štos slibovaného dřeva. Poté, co jsme s kamarádem kytarářem „začali zase dýchat“ jali jsme se třídit materiál. Z auta donesl obrovskou ruční kotoučovou pilu evidentně ruské výroby a tímto mocným strojem jsme začali dřevo „porcovat“. Stroj byl dokonce tak mocný, že několikrát vyhodil jističe.
Auto jsme nacpali až po střechu, zkrátka co se do kombíku vešlo a vyrazili k domovu. Náklad jsme vyložili u kamaráda v dílně na další opracování a jeli se vyspat. Po několika týdnech jsem za kamarádem zavítal za účelem prvotního zpracování „kořisti“. V této chvíli vynechám podrobný popis o tom, co všechno se musí s dřevem provést, aby výsledná věta zněla „ je to dobrý, člověče, to půjde“. Aneb dřevo je kvalitní a pro stavbu nástroje se hodí… Po tvářích se nám rozlil spokojený a blažený úsměv. Tímto jemným gestem započala stavba nového nástroje.
Uplynulo pár měsíců ticha, až se ozval opět telefon, v němž se kamarád - dárce trochu nervózně a trochu s ostychem ptal, jak to se dřevem dopadlo. Jelikož je vítr můj pomalejší brácha úplně jsem na tuto kauzu zapomněl. Zvedl jsem tudíž telefon a volal mistru kytaráři, zdali se dílo z darovaného dřeva daří. Odpověď zazněla prostě – „je to hotový, napnu na to struny a můžeš si pro to přijet“. Kámen ze srdce s řinčením odpadl na zem a já přemýšlel co dál a jak udělat kamarádovi co největší radost.
Vánoce byly za dveřmi, takže scéna s předáváním kytary se rýsovala téměř kýčovitě.
Jenomže osud trochu pomíchal karty. Kytarář chytil chřipku jako hrom a skomírajícím hlasem se do telefonu omlouval, že to do Štědrého dne nevyjde. Navrhl však jiné řešení.
Kamarád dárce dostal od kamaráda kytaráře pozvání do dílny k převzetí nástroje. Jenomže kamarád dárce onemocněl taktéž a vše bylo zdánlivě, jak se říká v háji. Uchýlil jsem se proto k malé lsti, kytaráře jsem pozval do Prahy i s nástrojem a kamarádovi, vědouc že doma marodí, telefonicky oznámil, že se na minutku stavím něco mu ukázat.
Vyšlo to. Poté, co jsme našli kamaráda polomrtvého rýmou v křesle s nechápavým výrazem co tam jako děláme a co se děje, nastal téměř ihned předávací akt. Kdyby nebylo nutné při tom položit futrál s nástrojem na zem, snad by se ani z toho křesla nezvedl ještě čtyři dny.
Nastalo kouzlo. Nikdy bych nevěřil, jak nový mistrovský nástroj dokáže vyléčit smrtelnou rýmu. Nezapomenu na ty klukovské oči při prvním zahraném akordu. A když dozníval na tu spokojenou větu „poslouchej, ještě pořád to hraje“.
S kamarádem kytarářem jsme na sebe mrkli, podrbali kočky a psy v domácnosti přítomné, on dopil čaj a dali se na ústup. V autě jsme potom dlouze rozebírali, jakou že to naše činění udělalo radost a jak se to vše nakonec povedlo. Prostě jeden vánoční opravdově šťastný příběh.
Včera mi kamarád dárce volal a probírali jsme věci pracovní i běžné a na můj dotaz „jak ti hraje kytara?“ odvětil „já na ni ještě pořádně nehrál - marodím s rýmou“ no zabít ho je málo, nemyslíte?!?
Krásné vykročení pravou nohou do Nového roku přeje Tom
Před začátkem léta jsem sliboval, že se vrátíme k tématu výběru strun. Máme tu začátek nové divadelní a koncertní sezóny, takže je nejvyšší čas slib splnit. Během léta jsem měl tu čest se s mnoha z Vás potkat a vést diskusi na toto téma. 
Minule jsme rozebírali v základu, jaké si zvolit struny. Teze o výběru trsátka je více méně kapitolou patřící do sekce „výuka hry na nástroj“, ale pokud jsem minule začal o tvorbě tónu v závislosti na druhu strun, musím taky pohovořit o tom, čím se ten tón jaksi tvoří že…
Jedním z nejv?tších témat kytaristických rozhovor? jsou struny a trsátka. Jejich výb?r s ohledem na materiál a tlouš?ku. V následujících ?ádcích se pokusím vám napov?d?t jak na to ohledn? strun.
Pojďme si trochu vysvětlit, jak dosahovat vysokých hráčských výkonů při minimálním úsilí, aneb za málo peněz hodně muziky. Každý kdo hraje na kytaru, klade prsty na struny, které dosedají na pražce zasazené v hmatníku, který je přilepen ke krku nástroje. Tolik technický popis části principu hry na tento nástroj. 
Minule jsme se začali zabývat krkem nástroje. Probrali jsme hmatník a pražce včetně nultého tzv. ořechu. A pojďme dál bádat a zkoumat.
Minule jsme se věnovali nákupu nástroje a jeho úskalím.
Sny jsou od toho, abychom je snili a sem tam si nějaký, pokud nám na to síly stačí, i splnili.