Letošní rok se nese - tedy alespoň pro mě a z mého pohledu - ve znamení kulatých výročí. V dubnu to udělá cvak a trojka, první z dvojčíslí mého věku, se změní na čtyřku. Vzpomínám si, jak mi mnoho mých kamarádů a přátel říkalo: „Počkej, až ti bude 30, to uvidíš, jak se to změní.“
Když jsem ve svých 18 letech nastoupil ke Greenhorns, tak mi to velmi často připomínal Honza Vyčítal, který se marně snažil se mnou tehdy mé prudké mládí směnit za cokoliv na světě. :-) Pak to bylo: „Počkej, až ti bude 40, to budou změny.“ No, čekám, ale pořád nic… Nutno podotknout, že mnoho z těchto proroků byli a jsou od přírody docela slušní hypochondři. :-)
Myslím, že platí to, co potvrdí jistě každý, že pádící věk nikdo z nás nepostřehne a nepolapí, i když asi občas nějak víc loupne v zádech, zabolí to, co dosud - světe div se - nikdy nezabolelo, nebo ti, kteří holdují divokým večírkům ve společnosti lihových nápojů, se druhý den daleko hůř a obtížněji snaží vypoklonkovat ošklivou opici, která se bez dovolení usídlila na jejich rameni. A propos, letos se opic nezbavíme nikdo, protože dle čínského kalendáře je rok opice a to dokonce divoké, takže se máme jistě na co těšit. :-)
Vzpomínám si, když Tomáš Linka slavil své 40. narozeniny. Tehdy byli s Fešáky na koncertní šňůře na Moravě a vždycky po koncertě přijeli k nám domů do Brna, a když Tomáš slavil, tak nás bylo v našem malém třípokojovém bytě po tři dny čtrnáct lidí! Dodnes nevím, jak jsme se tam všichni vešli, ale bylo neustále veselo a pohoda. Tomáš tehdy hezky řekl, že když je lidem spolu dobře a rozumí si, tak vůbec nezáleží na tom, kde jsou. Měl pravdu. Mně, tehdy jako malinkýmu klukovi, připadlo čtyřicet let jako neuvěřitelný kosmický věk, dnes už to vidím jinak… :-) Taky mně tehdy jako prckovi snícímu o muzikantském životě nepřišlo na mysl, že budu své čtyřicátiny slavit koncertem se svou vlastní doprovodnou kapelou a hosty, inu další splněné přání. (Můžete přijít slavit se mnou ve čtvrtek 14. dubna v 19.30 do divadla Gong, budu tam mít exkluzivního hosta, mého kamaráda, skvělého britského zpěváka, kytaristu a skladatele Jamie Marshalla s kapelou Amplified Acoustic Band a zazpíváme si náš nový duet :-)).
Další kulaté číslo, v mém životě důležité, je, že letos slavím 30 let na pódiích. Připadá mi to neskutečně dávno, když jsem poprvé ve svých devíti letech stanul na jevišti s kapelou za zády. Byl to krásný pocit, který dodnes zažívám znovu a znovu pokaždé, když vcházím na rozsvícené jeviště. Je to velmi zvláštní a nepopsatelné kouzlo, které nikdy nevyprchá. Myslím, že všichni, kteří to někdy zažili, mi jistě dají za pravdu. Nepřestávám za to pánbíčkovi děkovat…
No a Porta slaví neuvěřitelných 50 let! Když probíhal první ročník, bylo mně mínus 10, a Porta je tady pořád! Některé věci nám v životě sice připomínají, jak to letí a jak stárneme, ale také nám dávají příjemnou jistotu, že je naštěstí ještě spousta věcí, které se nemění… Takže Porto, všechno nejlepší a Good Luck!!! :-)
Foto: archiv
Dnes v časných ranních hodinách mě zastihla velice smutná zpráva. Včera, 17.září zemřel po krátké hospitalizaci v nemocnici Saint Thomas Midtown v Nashville, v 77letech na selhání srdce můj přítel, legendární country zpěvák George Hamilton IV.
Taky jsem měl velikou radost, že jsem se setkal a popovídal s velikou legendou country, člověkem, který vlastní 9 cen Grammy a je to velikejcountryman tělem i duší a ctitel odkazu krále Western-Swingu Boba Willse, RayBensonem, což je leader kapely Asleep At The Wheel, kterou jsem vždycky zbožňoval.
...Ricky Skaggsem, Rebou McEntire, Lonestar, ale i za „ambassadorem country music“ George Hamiltonem IV., zavzpomínat si také na společný koncert v Čechách.
ZA AMERICKOU HVĚZDOU COUNTRY BRAD PAISLEYM A ROLLING STONEM RONNIE WOODEM V LONDÝNĚ!
...ale i Michael Jackson a Elvis Presley na Las Vegas Boulevard
Zvolna navážu na minulé povídání a mé další krásné zastávce p?i toulkách Amerikou, v Las Vegas.
...a Rebou McEntire do města hříchu - viva Las Vegas!
...za Beatles a Tim McGrawem cadillacem na Golden Gate
...po pob?eží Pacifiku z Los Angeles až do San Francisca...
To nám to ale letí! Ani jsem se nenadál a koukám Vánoce – kdy jsem vám psal naposledy – pryč, leden taky fuč a o únoru ani nemluvím a najednou březen. Doufám, že jste měsíce hladu a sněhu, jak říkali indiáni lednu a únoru, přežili ve zdraví a neumrzli jste někde na čundru. Moc se nesmějte, jednou přišel Honza Vyčítal po novém roce na sraz, když jsme jeli s Greenhornama na koncert a už z dálky jsem viděl, že je nějak divně zkroucenej a taky neměl kytaru, což bylo krajně podezřelé.