V druhé polovině osmdesátých let byly hlavní koncerty Porty už na Lochotíně. Zpočátku byl amfiteátr jen zaplněn, později už diváci seděli na schodech, na zábradlích i v uličkách, dokonce viseli na stromech.
Také se nám čím dál víc dařilo zvát hosty ze zahraničí. V červenci 1988 přijel z USA jeden z nejlepších amerických banjistů Tony Trischka s kapelou. Američané byli třiceti tisíci diváků v hledišti ohromeni; doma ve Státech hrávali bluegrassoví muzikanti většinou před několika desítkami nebo stovkami lidí.
Je vůbec představitelné, že takové setkání lidí spřízněných a zvedajících hlavu mohlo tenkrát existovat? Víc se o tom všem dočtete v mé knize „S kytarou na zádech“. Můžete si o ni napsat na
Foto: Hoge
