?idi?em se ?lov?k nerodí, by? mnohý z nás v d?tství trávil hodiny a hodiny na šlapacím autí?ku, ?i jiném samohybu, hlavn? že to m?lo volant.

Další řidičské zkušenosti jsme sbírali na Matějské, či jiné pouti, a to na autodromu. Největší slast byla vrážet v plné rychlosti do okolních autíček, ještě že byla lemována poměrně silnou vrstvou gumy. Zda to byl projev skryté agresivity nechť posoudí psychoanalytici.

Dnes se na silnicích setkáváme s agresivitou naprosto neskrývanou. Řidiče z tzv. staré školy nestačí zírat na „rychlokvašné“ obsluhovatele rychlých vozů, kterým z řidičského oprávnění ještě, jak se říká, kape voda a naprosto bezohledně, závratnou rychlostí ohrožují všechno živé ve svém okolí. Však taky díky jim neustále sčítáme narůstající zhaslé lidské životy. Skryti za tmavými okny a obklopeni plechy svých milionových „miláčků“ žijí s pocitem, že jim patří svět i vesmír. Postih za přečiny se jim zázračně vyhýbá a nám ostatním slušným řidičům nezbývá, než mít oči vpředu, vzadu, po stranách i na temeni, abychom se jim včas stačili ubránit.

Takže pokud už jste nuceni vyjet do víru silničního provozu, přeji vám, abyste byli společnosti těchto motorizovaných vrahů ušetřeni.

Vaše Marc