Když čtu po sobě samém, stydím se, že jsem to napsal, poněvadž nacházím bezpočet věcí, jež dle soudu mne samého, jejich autora, si zaslouží být vymazány. Ovidius

Tak vám nevím, jestli tohle nebyl poslední sebekritický člověk v historii lidstva. Spíš se setkávám s nulovou sebekritikou, hlavně v běžném životě. Třeba když se rozhlédnu kolem sebe a vidím mladá děvčata, obzvlášť zjara, či v létě, kterak hrdě nesou svých X kilo navíc, nacpaných jako jitrnice do bokových jeansů a minitriček. Patrně s jedním záměrem - být za každou cenu „in“ a musí být vidět piercing v pupíku. Pokud je ovšem pupík vidět.

Móda je vůbec zlořád. Její tvůrci jaksi opomněli zdůraznit, pokud už nastolí nějaký trend, pro jaké typy postav je určen. Zajisté nebylo v jejich plánu, že přes sexy bokové kalhoty budou přepadávat dvě, tři skruže, kterým říkám s oblibou micheliny. No a sexy dojem je okamžitě nulový, ba mínusový. Nicméně děvčata se s noblesou honosí svým, promiňte, nevábným zjevem a pochybuji, že jim někdy někdo řekl, co to je sebekritika.

Když se dotknu tzv. uměleckých kruhů, tak například u některých našich pěveckých "exemplářů" postrádám aspoň kapánek sebekritiky. Jejich přesvědčení o vlastním, dokonalém zpěvu je až nebetyčné. Je to patrně důsledek poptávky. Trochu známější jméno (někdy ne vlastní vinou), poptávka vzroste a dokonalost je na světě. Ach jo, ale kdo to má poslouchat?

Neorientuji se příliš ve světě módy, specielně modelingu, ale z toho, co občas "prosákne" na veřejnost usuzuji, že v tomto oboru je sebekritika na absolutní nule. O chování dotyčných ani nemluvě! Koneckonců, jsou toho plné bulvární plátky a světe div se, místo ponaučení sahá dokonalost přebujelého ega až k neznámým galaxiím.

A naopak znám několik jedinců (to je spíš ohrožený druh), kteří dokonale ovládají svou profesi, neustále se vzdělávají, aby udrželi tzv. krok s dobou a stojí je to nemalé úsilí. To, že jsou mistry svého oboru, si mnohdy ani plně neuvědomují, protože nejspíš na „sebeleštění“ nemají čas. Konají pro druhé, ne pro sebe.

A přitom stačí tak málo, aby se obě "úchylky" dostaly do rovnováhy. Nulově sebekritičtí by se měli méně shlížet v zrcadlech, či výlohách, ale naopak ve výrazech okolojdoucích. Přehnaně sebekritičtí by měli občas vylézt ze svých "ulit", aby si mohli vyslechnout slova chvály a uznání. Oběma stranám to ze srdce přeju.

Vaše Marc