já bych se k spánku položil a necht?l probuzení. V. Hálek
Láska je největší ze všech citů, dokáže povznést i srazit na dno. Provází nás od narození, alespoň většina z nás má to štěstí. Láska mateřská je velice hluboký cit. Známe to hlavně my, matky, které máme ratolesti dávno plnoleté. Tento cit se nemění, prohlubuje a starost o svá "miminka" přetrvává.
Lásky začínají také už v mateřských školkách. Měla jsem takovou velikou, byly mi čtyři roky, jmenoval se Petr, vozil mě na trakářku a slibovali jsme si, že až budeme velcí, tak se vezmeme. Léta plynula, na základní škole přišlo odcizení a rozčarování, nesváry, končící rvačkou před školou. A bylo po lásce.
V dorosteneckém věku se lásky obzvlášť prožívají a na počátku dospělosti vznikají i trvalejší vztahy. V dnešní době nestačím zírat, když vidím děti, školou povinné, jak se vodí v objetí, daleko od pozorného zraku rodičů.
Lásky jsou různého typu a zaměření. Existuje láska k Bohu, které například řádové sestry zasvětí celý svůj život a naprosto je naplňuje. Láska k bližnímu by měla být pro každého lidského jedince samozřejmostí, ale není. Láska k přírodě, to je samostatná kapitola. Spousta lidí jí má plnou pusu a jděte se podívat, co po nich zůstává v lese, v parku i za vlastními humny. Láska ke zvířatům je také krásný cit, ale zbědovaná zvířátka v útulcích, která se z projevů "lásky" svého páníčka mnohdy nikdy nevzpamatují, si s láskou dosti protiřečí.
Partnerská láska bývá nejdéle prožívaná. Vroucnost pomalu ztrácí na intenzitě, nastupuje tolerance, úcta, uznání. To jsou jen jiné podoby lásky.
Nikdy se nebojme projevit lásku, ať je ke komukoli, nebo čemukoli. Určitě nás naplní hřejivým pocitem a jistě bude opětována.
Mám Vás ráda
Vaše Marc
