Po loňském vzpomínkovém koncertu na Jiřího Brabce, kterým vyvrcholilo Mezinárodní finále Porty v Ústí nad Labem a na které rovněž vystoupil legendární George Hamilton IV, jsem oslovil další Brabcovi bývalé spolupracovníky, aby na tohoto skvělého muzikanta a propagátora country zavzpomínali. Prvním z nich je Dave Moody z prominentní nashvillské kapely Moody Brothers, kteří za své instrumentální nahrávky získali dokonce dvě nominace na Grammy. V roce 1989 zavítali do Prahy, aby s Jiřím Brabcem a Country Beatem natočili dnes již legendární album Friends. S Davem Moodym jsem pořídil krátký rozhovor.

Kdy jsi byl v Praze naposledy?
"Myslím, že naposledy to bylo tak v roce 1991. Rok předtím jsme tam s Jiřím nahrávali ve studiu, odehráli několik koncertů, natočili videoklip a pár dalších věcí. Bylo to v roce 1991 a bylo to naposledy, co jsem tam byl. Je to už hodně dávno."

Jak ses s Jiřím seznámil a jak začala vaše spolupráce?
"V roce 1986 byl v Čechách velký country festival, kam jsme jeli s Georgem Hamiltonem IV a tam jsme se setkali s Jiřím a pak jsme se po pár letech vrátili zpět a nahráli album. Natočili jsme album s názvem 'Friends' a Jiřího a celou rodinu jsme si úplně zamilovali. Pro mě a mé bratry to byla úžasné časy."

Kolikrát jsi v Čechách celkem byl?
"Čtyřikrát nebo pětkrát. Všechny návštěvy byly mezi lety 1986 a 1991, možná 1992. V roce 1992 jsme získali práci u Disneyho a já pak zůstal v Evropě, kde jsem žil až do roku 1998. Pak jsme se vrátili domů a posledních 10 let jsme byli velmi vytížení prací u filmu a taky nahráváním ve studiu."

Napsali jste s Jiřím společně nějaké písně?
"Pro každé album jsme s Jiřím napsali několik původních písní. Psali jsme s několika různými textaři, českými textaři, a taky jsme napsali nějaké instrumentální skladby, které pak Jiří hrál, takže to opravdu byla intenzivní vzájemná spolupráce. Jiří byl ohromně talentovaný a byl to skvělý umělec. Rozuměl obchodu, rozuměl hudbě a významu toho všeho. Byl ve spojení s celou řadou dalších umělců, převážně z východní Evropy, byl prostě ohromný. Miloval život a já jsem byl velmi rád v jeho přítomnosti, protože byl neustále nadšený. Jel s námi dvakrát na turné po USA a pokaždé jsme se dostali do Bílého domu, takže Jiří měl možnost vidět dvakrát Bílý dům."

Bavilo tě natáčet s Jiřím společnou desku?
"Bylo to úžasné, stále vzpomínám na ty časy u Supraphonu, kdy jsme natáčeli naši první desku. Politicky to byla bláznivá doba. V roce 1986, 1987 tam byl stále Východní blok, Berlínská zeď stále stála. Jiří musel všechno ošetřit a připravit, protože jednou nám třeba zrušili nahrávací smlouvu zatímco jsme už byli ve vzduchu na cestě do Prahy. Jiří to musel vše vyřídit, bylo to fakt šílené. Když jsme pak ale přijeli v roce 1991, byl to obrovský rozdíl. Bylo znát, že jsme ve svobodné evropské zemi. Opravdu bych se tam chtěl vrátit. Své rodině neustále vyprávím, že Praha je jedním z nejkrásnějších měst, která jsem kdy viděl a kdykoliv Prahu vidím někde ve filmu, říkám si, že se tam zase musím vrátit. Znovu se tam vypravit, odehrát nějaká představení a setkat se s lidmi, které jsem již velmi dlouho neviděl."

Máš na Jiřího nějakou mimořádně živou vzpomínku?
"Vzpomínek na Jiřího mám strašně moc, kterým se nestále musím smát, přestože je to smutné. Moje matka zemřela před šesti lety a já se stále snažím myslet na všechny veselé věci z jejího života. Vždy se snažím myslet na ty pozitivní věci a stejně tak s Jiřím. Byl to šílený řidič. Vždy, když jsem s ním někam jel, myslel jsem, že se zabijeme. Nikdy předtím jsem neviděl nikoho řídit rychlostí 160 km/h v protisměru. Prostě miloval život, miloval jídlo, miloval lidi a rozhodně miloval muziku. Nikdy nezapomenu, když jsem byl před lety v Nashvillu na návštěvě a jeho syn Filip mi zavolal a řekl mi tu hroznou zprávu. Byl jsem úplně v šoku. Filipa jsem viděl před několika měsíci. Žije s rodinou zde v Americe, má několik dětí a má se skvěle. Ještě bych se chtěl vidět s Jiřího dcerou Lucií, jsou to skvělí lidé."

Co právě dělají Moody Brothers?
"Sotva kdy se nám podaří, abychom si spolu zahráli. Hráli jsme na novém albu George Hamiltona IV, ale jinak bydlíme daleko od sebe. Trent stále žije v Severní Karolíně, já v Nashvillu a můj bratr Carlton pořád pendluje mezí Nashvillem a Francií, takže tu věčně není. Sice žijeme daleko od sebe, ale stále spolu chceme nahrávat. Teď nedávno jsme zrovna měli 25. výročí naší nahrávky 'Cotton Eyed Joe' a opravdu bychom se zase rádi dali dohromady. Já jsem dělal spoustu věcí sólově, Carlton taky hraje sólo a Trent taky a moc rádi bychom zas hráli spolu, ale v tuto dobu je to dost obtížné."

Dalším dávným Brabcovým přítelem, kterého jsem požádal o nějakou vzpomínku, je Jo Walker-Meador, která Jiřího a Country Beat pozvala do Nashvillu a díky ní se tak Country Beat vůbec dostal do Ameriky. Paní Walker-Meador působila 29 let jako ředitelka Country Music Association a z dnešního pohledu jsou její zásluhy za rozvoj country hudby až neuvěřitelné. Pod jejím vedením byla založena věhlasná síň slávy Country Music Hall of Fame, založen stále populárnější festival Fan Fair, který se koná každý červen v Nashvillu a na který loni zavítalo přes 300 tisíc návštěvníků, založila předávání výročních cen CMA Awards a rovněž se za jejího působení znásobil počet country rádií v Americe z necelé stovky na téměř 2400. Jo Walker-Meador letos v únoru oslavila 87. narozeniny a navzdoru svému věku je neuvěřitelně vitální a stále hraje dvakrát týdně tenis. Rozhovor jsem s ní pořídil v kancelářích CMA v Nashvillu.

Jak vaše spolupráce s Jiřím Brabcem začala?
"S Jiřím jsem se setkala v Londýně, kde vystupoval na festivalu ve Wembley, který pořádal muž jménem Mervyn Conn. Byla jsem velmi ohromena vystoupením Jiřího Brabce s Country Beatem a Naďou Urbánkovou, a tak jsem je kontaktovala. CMA v té době pořádala velký mezinárodní festival, tak jsem je pozvala, aby zastupovali Československo. Měli jsme tam umělce z mnoha zemí a Jiří a Country Beat se tam stali nejpopulárnějšími účinkujícími. Navštívila jsme je v Praze a oni pak byli několikrát na festivalu Fan Fair v Nashvillu. Jiří měl svůj televizní program, byl v Nashvillu velmi populární mediální osobností a byl dobře znám i mezi umělci a lidmi z hudebního průmyslu. Byla jsem s nimi ve spojení po celá léta. Před Jiřího smrtí jsem byla v kontaktu s jeho synem Filipem, který v USA vystudoval univerzitu a pracoval tady. Stále jsem ve spojení s Evou a Lucií, Jiřího bývalou manželkou a dcerou. Byla jsem hluboce zarmoucena Jiřího skonem. Cítila jsem, že je to tragická událost a obrovská ztráta."

Také jste se přátelila s Waldemarem Matuškou, je to tak?
"Ano, já a můj muž jsme byli velmi blízkými přáteli Waldemara a Olgy. Bydleli v St. Peterburgu na Floridě a byli pozváni, aby reprezentovali Československo na mezinárodním festivalu, kde jsem se s nimi seznámila. Navštěvovali jsme je na Floridě a oni zase navštěvovali nás. Když jsem v roce 1991 šla do penze, přijeli do Nashvillu a jako dárek mi přivezli překrásný obraz Prahy. Jsou to úžasní lidé a já je velmi miluji."

Kdy jste byla v Čechách naposledy?
"Asi před 10 lety. Waldemar pořádal nějaké koncerty a já měla štěstí se na jedno vystoupení v Praze podívat. Olga nás s mužem provázela po Praze a vzala nás na všechna na překrásná místa. Doufám, že se do Prahy ještě podívám."

Děkuji za rozhovor.

Mgr. Petr Mečíř
www.countryzone.cz