Do dalšího dílu Show Jana Krause přijali pozvání: jeden z nejúspěšnějších českých podnikatelů RADIM JANČURA, zpěvačka, šansoniérka a kytaristka LENKA FILIPOVÁ a cvičitelka ZUZANA DAUŠOVÁ a kobylka KATRIJN, první vodicí koník pro nevidomé.

Proč se Radim Jančura nebojí? Kde mohla být Lenka Filipová? Viděli jste koně v metru?

Premiéru dalšího dílu druhé série Show Jana Krause uvidíte v pátek 18. května ve 22.05 na Prima family.

Moderátor přivítal Radima Jančuru. „Jak to, že se nebojíte tak tvrdě mluvit?“ zajímalo Jana Krause. „Nejsem závislý na státu. Ale kontrolují mě pořád. Dokonce jsem uvažoval o přesunu do daňového ráje – do Prahy. Tady kontrola vyjde jednou za 262 let.“ „Vy nemusíte uplácet?“ divil se moderátor. „Jen zákazníky – kávou, čajem, úsměvem.“ „Sbírám stížnosti od klientů, abych získal obraz o našich službách,“ popsal Radim Jančura, čemu se často věnuje. „Jaký způsob řízení vyznáváte?“ navázal Jan Kraus. „Žádné osobní schůzky, to je žrout času.“ „Jako že bychom to tady dělali po telefonu?“ zasmál se moderátor. „Nechám pracovat manažery a já jen kritizuju,“ doplnil Jančura. „Často jim posílám esemeskou jen smajlíky nebo ksichtíky.“ „A co děláte, když máte volno?“ pokračoval moderátor. „Víkendy mám pro sebe, ale doma si povídáme o práci. Zejména o Úřadu pro hospodářskou soutěž.“ „To je vaše oblíbené téma. A taky ta IT zakázka Ministerstva práce,“ doplnil ho Jan Kraus. „Do té jsme takzvaně hodili vidle, aby se ty peníze vrátily zpátky. To nám nyní zákon umožňuje,“ vysvětlil Radim Jančura. „A nebojíte se žalob, které na vás míří?“ „V případě pana Kalouska jsem si jistý, že se obhájím.“ „A co říkáte panu Rathovi?“ zajímalo moderátora.„Já doufám, že to nekončí, co týden, to jeden hejtman. Třeba pan Hašek,“ dal Radim Jančura najevo, co si myslí. „To by byly úplný Vánoce,“ rozesmál diváky Jan Kraus. „Oni jsou zklamaní z pana Ratha, že se nechal chytit. Většina z nich má výběrčího, který tvrdí, že je poradce. Většinou končí na -ík. Třeba Dalík, Tvrdík, Bělčík...“ vysvětloval dál Radim Jančura. „Ještě že nejsem Krausík,“ reagoval Jan Kraus. „Ale pan Ratha -íka neměl,“ dodal Jančura. „Vy prosperujete, ale nežijete okázale. Jste divně skromnej,“ podivil se Jan Kraus. „My v Brně žijeme skromně. Já mám jen plat a z firmy jsme za ty roky nevytáhli ani korunu. Všechno investujeme zpátky,“ vysvětlil Radim Jančura. „A kolikpak máte?“ zajímal se Jan Kraus. „Mám 160 tisíc hrubého, to je tak 120 čistého. Alimenty, hypotéka a zbude mi 20 tisíc na pivo,“ pobavil diváky Radim Jančura. „Co byste chtěl?“ zeptal se na závěr Jan Kraus. „Žít v zemi, na kterou bych byl hrdý,“ odpověděl Radim Jančura.

Moderátor přivítal Lenku Filipovou. „My se známe z filmu Třicet panen a Pythagoras,“ připomněl jí společnou minulost Jan Kraus. „Tam v pauzách u mne sedával pan Brodský a vzpomínal. Bylo to moc hezký,“ vybavilo se Lence Filipové. „Pak jsem četl, že jsi vydala desku ve Francii,“ pokračoval. „To jsem tehdy měla velké štěstí,“ zavzpomínala Lenka Filipová. „Ty hraješ klasickou hudbu a k tomu ještě zpíváš na koncertech. Neplete se ti to?“ zajímal se moderátor. „Já jsem si dvojkolejnost vždycky pěstovala,“ reagovala Lenka Filipová. „A je klasika těžší?“ ptal se dál Jan Kraus. „Je to nepříjemný, když sáhnu při klasice vedle,“ přiznala Lenka Filipová. „Posluchači tě hodně hlídají. Někdo udělá tón tupej nebo kulatej...“ „A tupej tón je blbej?“ divil se Jan Kraus. „Mně říkají, že mám kulatej.“ „Nejtěžší je Bach, tam když se ztratím, tak začnu zpívat,“ rozesmála se Lenka Filipová. „A co máš v hlavě, když se zapomeneš?“ vyzvídal moderátor. „Celá se zpotím.“ „Tvůj největší hit?“ změnil Jan Kraus téma. „Asi Zamilovaná. Tu jsem dostala dárkem od kamaráda Francise Cabrela,“ zamyslela se Lenka. „Krásně ji v češtině otextoval Zdeněk Rytíř.“ „A jsi náročná na texty? Třeba si řekneš, o čem to má být?“ „Dlouho si všichni mysleli, že si texty píšu sama nebo že je to žena textařka. A on to píše Zdeněk Rytíř,“ vysvětlila Lenka Filipová. „Švýcaři chtěli, abych na soutěži Eurovize reprezentovala Švýcarsko. To bylo ještě těsně před pádem komunismu,“ vyprávěla Lenka zajímavou historku. „Komunismus odešel pomalu a líně. Ocas tady ještě má,“ reagoval Jan Kraus. „Nakonec to nedopadlo a místo mě to zpívala Céline Dion. A tím začala její kariéra,“ pokračovala Lenka. „Před lety jsem jí dělala předskokanku, setkaly jsme se a já jí to vyprávěla.“ „Český bulvár si stěžuje, že už dvacet let tajíš partnera. Na Slovensku jsem ho našel za dvacet a na googlu dokonce za sedm minut,“ pobavil diváky Jan Kraus. „To není záměr ho tajit. Jsme spolu už dvacet let,“ reagovala Lenka Filipová. „A kolik máš vlastně kytar?“ zeptal se moderátor. „Sedm,“ přiznala Lenka Filipová. „A to si ji bereš podle počasí?“ podivil se moderátor. „Podle toho, co hraješ. Každá je trochu jiná,“ uzavřela povídání Lenka Filipová. 

Moderátor přivítal Zuzanu Daušovou a vodicího koníka Katrijn. „Katrijn slouží jako vodicí koník. Podobně jako asistenční psi. V Čechách je úplně první,“ vysvětlovala Zuzana Daušová, zatímco se jí Katrijn pokoušela sníst mikrofon. „Katrijn doprovází slepce při cestě městem. Umí to samé, co pes. A pochopila to rychleji,“ vysvětlovala dále. „Má třeba oproti psu výhodu, že má zorné pole téměř 360 stupňů.“ „Ona má zpětný zrcátka,“ zareagoval Jan Kraus. „A co je to vlastně za rasu?“ „Minikůň – zmenšenina koně. Má jinou povahu než poníci. Na rozdíl od nich je Katrijn hodná,“ popisovala Zuzana Daušová. „Botičky má, aby jí to neklouzalo,“ odpověděla také na moderátorův dotaz. „Třeba když nastupuje do tramvaje nebo do metra.“ „Ona jezdí i metrem?“ podivil se moderátor. „Lidi jsou v metru často překvapení. A ozývá se: ‚Ty vole, kůň‘,“ rozesmála diváky cvičitelka „Za čtyři a půl měsíce uměla vodit – to je oproti psu poloviční doba. Katrijn byla divoká, vůbec neznala lidi. Žila volně na holandských pláních,“ popsala Zuzana Daušová začátky výcviku. „Musí být pro člověka s domkem a zahrádkou, který se nebude stěhovat. Koně žijí 40 i 50 let,“ pokračovala Zuzana Daušová. „A není problém, že by vás někam nepustili?“ zajímal se moderátor. „Málokde mají předpis, že do obchodu nesmí kůň. Ani o veřejné dopravě se nic takového nepíše. V Praze není problém,“ odpověděla Zuzana Daušová. „Praha je prokoňská,“ reagoval Jan Kraus. „Mimo Prahu je to horší. Jeden pán o Katrijn řekl, že je dobytek. Tak jsem mu řekla, že je vůl,“ pobavila cvičitelka diváky. „Umí počkat na zelenou?“ zeptal se moderátor „Umí a překážky obejde. Naučila jsem ji dokonce podávat věci ze země. Třeba i brýle.“ Katrijn poté předvedla, jak podává věci ze země – třeba rukavice, hračku, klíče, mističku, papír i zmiňované brýle. „Za odměnu dostává piškoty.“ Na závěr se Katrijn poklonila. „Ještě neumí ‚lehni‘,“ přiznala se smíchem Zuzana Daušová. „A má nějaké nevýhody?“ zajímal se moderátor. „Není tak skladná jako pes.“ Na závěr si Jan Kraus řekl o odměnu a dostal také piškot. 

Zdroj: iprima.cz