Poslední lednové úterý začal první letošní Potlach v pražské Malostranské besedě. Začal mimořádně v úterý, i když jinak platí vždycky poslední středa v měsíci. Diváky potěšil Pacifik a Vojta Kiďák Tomáško.

Úterní mimořádnost způsobila kapela Sto zvířat, která na své tři jubilejní vystoupení vyprodala středu, čtvrtek i pátek, a tak čtyřčlenný Pacifik a jednomužný (jak říkají motorové pile lesáci) host Vojta Kiďák Tomáško ustoupili početní přesile.

V sále kultovního místa, kterým prošly dějiny trampské i folkové písně – jak nezapomněl hned v začátku Vojta připomenout – to moc poznat nebylo, protože věrní příznivci pořadu, který Tony Linhart uvádí už od 70. let, naplnili Besedu tradičním návalem, jako kdyby byla středa.

Hostu patřila první půlka pořadu a ti, kdo se začali těšit nejen z právě probíhající produkce, ale i z koncertu sedmdesátiletých „dědků“ (jak řekl Vojta, i když by mu tenhle věk za rok určitě nikdo nehádal), který za účasti Kiďáka, Wabiho Daňka, Tonyho Linharta a možná i někoho dalšího zazní příští rok v Gongu, vědí moc dobře, proč se těší. Vojta sázel jednu písničku za druhou, moc toho nenamluvil, výjimkou byla jen povídka Doktor Grobián, kterou věnoval svému loketskému zubaři, jehož tvář se objevuje v televizní reklamě na lepidlo na zuby.

Zazněly písničky, které se vyjadřují k dnešku, zazněly takové, které Vojta napsal v minulém století, třeba Česačů bavlny bál, vzpomněl i na kamaráda, který už chodí na nebeské vandry písničkou o tom, jak už se kácí v našem lese, a nezapomněl ani na poslední cédéčko a jeho titulní píseň, kterou věnoval své ženě Evě. Rozesmál diváky písničkou, která zazněla v Praze poprvé a taky se zrodila ze zkušeností ze zubařské ordinace, a aby smích neustal, dal i dechařskou hymnu pro ty, kteří mají rádi techno. Na závěr pochopitelně zazněla ta, podle které ho znají patrně všichni, Toulavej, ke které ho – jak je na Potlachu stále častějším a bezvadným zvykem – doprovodilo celé hlediště.

Po přestávce nastoupil Pacifik, pokračoval v písních o vlacích, které hrál předchozího večera na setkání osad na Barikádovně, uspokojil natěšené diváky Chocerady, Svařeným vínem, Karlínským nábřežím, Dobrým králem, Saintlouisským močálem a dalšími pacifickými peckami, ale zazněla například i píseň RAF o československých letcích ve Velké Británii. Tulácké blues jako vždycky končilo koncertní program, ale diváci si vyprosili ještě Blátivou, protože – a v tom se Potlach nijak neodlišoval od těch předchozích – nikomu se nějak moc nechtělo domů.

{gallery}Potlach{/gallery}

Foto: Jiří Břicháč