Rozhovor s písničkářkou, která vystupuje pod jménem Jenoféfa Beta. Její písně si můžete poslechnout v programu Café open mic 26.4. v brněnském Café Práh a to společně s dalšími účinkujícími.

Kam můžeš žánrově zařadit svoji autorskou tvorbu?
Moje tvorba vychází z folku a občas zabloudí k blues. Ale neusiluju o nějaké žánrové vymezení. Myslím, že je to intimní tvorba, která zrcadlí různé emoce.

Jaká byla tvoje cesta k poezii a hudbě?
Poezie si mě našla sama jednoduše tím, že v určitém životním období mi psaní umožnilo zpracovat pocity, které nešly vyjádřit jinak. Postupně z mých básní vznikla také (nejdříve společná s dalšími autorkami a pak samostatná) knižně vydaná sbírka. A k hudební tvorbě jsem se dostala ve chvíli, kdy jsem si koupila kytaru a začala své poetické texty oblékat do hudby a vracet se tak ke své vášni pro hudbu a zpěv.

Čeho se snažíš svoji písňovou tvorbou dosáhnout?
Snažím se vyjádřit své konkrétní emoce a prožitky, které jsou na obecné rovině společné vlastně všem. Myslím, že nejčastěji jsou to různé podoby touhy. Snažím se dotknout se svými písněmi duší druhých lidí, je to forma spojení. Těší mě, když mi po koncertě někdo z publika řekne, že ho moje písně pohladily na duši.

Můžeš odtajnit původ jména, pod kterým vystupuješ?
Je to jméno, se kterým jsem se narodila. Tedy přinejmenším jako autorka ano.

Na koncertě v brněnském Café Práh vystoupíš sama?
Vystoupím společně s Olgou Žůrkovou, což je skvělá písničkářka a kytaristka. Začaly jsme před časem spolu zkoušet nejdřív mé písně a postupně i písně Olgy a aranžovat je tak, abychom se vzájemně mohly doprovodit nebo doplnit. Původně sólové písně v nových aranžích v duu získávají jiný rozměr, takže je to zase trochu jiný hudební zážitek, pro nás i pro publikum.

Když pracuješ na nové písničce, tak vzniká nejprve hudba či text?
Ideálně obojí zároveň, i když to se nepoštěstí vždy. Ale když taková inspirace přijde, píseň pak vzniká na vlně dané emoce a je to z ní cítit. Některé písně naopak vznikají postupně a to tak, že se nejdřív vyjeví hudební motiv a k němu pak hledám slova, ale v pár případech jsem naopak vytvářela hudbu k textu.

Máš nějaký hudební i autorský vzor?
Nemám vyloženě vzory, ale je celá řada autorů, či interpretů, kterých si vážím a jejichž tvorba je mi blízká, třeba Martina Trchová, Zuzana Navarová, Radůza nebo Lenka Dusilová nebo z interpretek Eva Olmerová a Lucie Bílá.

Sleduješ tvorbu svých písničkářských kolegyň a kolegů?
Ráda si poslechnu autorskou tvorbu a mám pár oblíbenců, ale jinak je obtížné sledovat, co všechno za zajímavou hudbu kde vzniká, protože písničkářů a písničkářek je celá řada.

Myslíš si, že je nějaká možnost v českém éteru slyšet kvalitní písňové texty či muziku, která by nepodléhala komerci?
Myslím, že v dnešní době, kdy je hudba dostupná snadno online, není těžké vybrat si k poslechu takovou hudbu, která je člověku blízká a která jde mimo sféru komerční kultury. Jenom je potřeba se o ní dozvědět, což je možná největší výzva pro nás autory – dát o sobě vědět a najít své publikum.

Je těžké se u nás prosadit s autorskou tvorbou do širšího povědomí publika?
Asi každý autor si přeje, aby jeho hudbu poslouchalo co nejvíce lidí, ale záleží na tom, jestli chce dělat líbivou tvorbu, která se snadněji prosadí, nebo autentickou tvorbu, která si své publikum musí víc hledat. Sólový písničkář je sám sobě autorem, interpretem, zvukařem i manažerem… to už je skoro práce na plný úvazek (nebo naopak je to spíš docela drahý koníček, který je potřeba dotovat). Takže snadné to úplně není, ale o to důležitější je, že existují různé soutěže, festivaly, open mic apod., které pomáhají dostat se do povědomí.

Žiješ v Brně, i když pocházíš odjinud. Je něco čím tě tohle město fascinuje?
Vlastně jsem se nedávno přestěhovala, takže po mnoha letech jsem městský ruch vyměnila za klidnější místo v blízkosti Brna. Ale jinak si myslím, že Brno je krásné svým uspořádáním a polohou i svou kulturou.

Můžeš nás nasměrovat na svůj web pro další informace či na poslech tvojí hudby?
Web najdete na www.jenofefabeta.cz. Mé písně jsou dostupné také na YouTube nebo Bandzone.

Děkuji za rozhovor. (Kosmonaut)

foto: Jan Mikolášek