Kolem Josefa Boba Zelenky a jeho basové kytary vznikla skupina, která se jmenuje Bob a Bobci, tři zpěvačky jsou zároveň učitelkami dětí v Oseku u Duchcova, basák Anťa má nedávno nový kontrabas, či spíše takovou krásnou nalakovanou laťku, potaženou strunami, kytarista, mandolinista a banjista Honza Vyskočil dostal právě teď novou kytaru a kapelník Renda Ježek Kříž, který píše Bobkům většinu repertoáru, bydlí v Křižanově v bývalé vechtrovně a raduje se jak z úspěchů Bobků, protože vyhrávají kam přijdou, tak ze dvou Věrušek, malé a velké, které s ním sdílejí pozoruhodné, ale velice milé místo.

Bob chybí - protože před třemi lety, krátce poté, co kapela pokřtila své první cédéčko, odešel do muzikantského nebe.Pohřbili ho na duchcovském hřbitově pod břízu a do roka se uskutečnila muzikantská slezina, nazvaná Bobování, jejímž cílem bylo vybrat do kytary, visící vedle podia pod Bobovým portrétem a frťánkem becherovky, nějaké prostředky, aby tenhle slovutný muzikant mohl mít na hřbitově i slušnou náhrobní desku. Když uplynul další rok, chtěli si dát muzikanti repete, protože koncert v hrobské Besedě byl daleko víc, než jen setkáním kamarádů muzikantů. Jenže náhrobní kámen už byl na světě, a tak Bobci zorganizovali 2. ročník Bobování,a výtěžek dali devítiletému Mirkovi Štechmilerovi z osecké školy, jehož kyčelní kloub přepadla Perthesova choroba. Přijeli Kapitán Kid, příbramská Ginevra, Duo Passage, Jarda Holan, Střepy ze Světce i z Jihlavy, samozřejmě hráli Bob a Bobci, vybralo se 28 tisíc - zase do kytary.

Letos 17. dubna - tři roky a čtrnáct dní ode dne, kdy Bob zemřel - se konalo Bobování potřetí. Vyzdobený sál Besedy v Hrobě byl zase narvaný, na stolečcích hořely krásné svíce, které udělala Anťova Dita a seznam sponzorů, kteří se zasloužili o nádherný večer, byl dlouhý a svědčil o tom, že lidí ze severu, kteří mají srdce na pravém místě, je hodně.

Začal bluegrassový Křáp, složený z muzikantů z Bíliny a Mostu, který pořádá festiválek Babí léto na Kyselce, a když končil copáckými peckami - Koulí a jak si připíchnout kytku na kabát - zpívala už s nimi a tleskala dobrá půlka sálu. Druhá Epy de Mye si vysloužila velké ovace hned na začátku, když moderátoři Ježek s Lenkou Špinkovou nejen vyjmenovali aspoň některé vavříny této trojice na Portě či Zahradě, ale hlavně nezapomněli na to, že na podiu stojí kapela, která vyhrála v nedalekém Křižanově tradičně poslední letní festival ( obvykle konaný už pod sněhem) - Křižanovský vaťák. Jihočeši se odvděčili posluchačům mj. dvěma „předcházejícími si" písněmi, pro ženy Ženy mužů, pro muže Lovec amorů . Končili slavnou melodií San Francisco Bay, to už sál tleskal skandovaně. A nálada v sále rostla geometrickou řadou.

Střepy ze Světce, vedené proslulým Čardášem, si vypůjčili od Bobků Honzu Vyskočila jako basistu, a pak rozezpívali a rozjuchali sál písničkami Wabiho Ryvoly, Kapitána Kida, Petra Hošťálka, Vojty Kiďáka Tomáška, Míry Navary a trampskými evergreeny typu Bessy. A přišel dárek od pořádajících Bobků - Žamboši ze Vsetína, kteří po vítězství v anketě hudebních akademiků v roce 2006 i v Hrobě vystupovali jako letošní úplně čerství držitelé Anděla. Honza Žamboch rozchechtal sál, který střídavě řičel a střídavě byl potichu jako hrob v Hrobě, jeho žena Stáňa kouzlila na akordeon a perkusista Jura Nedavaška nejenže hladil i mlátil svůj nástroj, ale ve chvíli Honzova ladění přednesl svůj valašský projev k nadcházejícím volbám, o kterém se bude patrně v rodinách posluchačů hovořit ještě dlouho. A protože údajně „důležitější" žánry dostávaly Anděly v televizi ve stejnou dobu, kdy Žamboši těšili publikum v Hrobě, dali jim pořadatelé anděla taky - a lepšího, protože živého !

Předposlední kapela udělala radost mnohým. S Lidumilem totiž hrával právě Bob Zelenka a po jeho smrti hrát přestal. Až letos - na třetí Bobování - se zase nachystal, oprášil repertoár a zasloužil si nadšené ovace, volání i uznalý hvízdot. A zpíval s ním celý sál, protože nejenže připomněli slavný Podéšťův šlágr z 50. let Jaro se do okna dívá,ale pustili se do Červené řeky, Černé Jessie, Hříběte, Holky od Červené řeky...zkrátka Helena Vondráčková,Václav Neckář, Hana Hegerová či Michal Tučný by z nich měli radost, ale nejvíc radosti si užili spoluzpěváci v sále. Ostatně není divu, když kapelníkem je písničkář Jarda Urbánek a v týmu má nejen vlastní ženu s houslemi ( která zvedla sál svým pojetím Pomerančáku), ale profesora a profesorku z konzervatoře...

Finále patřilo Bobkům. Hráli své skvělé věci, které posluchače berou za srdce a díky nimž vyhráli nedávno i Krušnohorské kolo Porty. Během jejich vystoupení se sundala kytara pod Bobovým portrétem a Honza Vyskočil stylově zpíval Taneční hodiny, což je písnička, kterou zpívával s Bobky právě Bob Zelenka. Než dozpívali a diváci si - stejně jako u předchozích kapel - vytleskali přídavek, spočítali počtáři peníze, nastrkané do kytary, i jinak určené Matějovi a když přišla Matějova maminka na podium, dostala šek na 6 666 korun a 31 tisíc, které se napěchovaly během večera do otvoru v kytaře.

Je hodně festivalů, jsou krásné, ale Bobování - to bych vám přál zažít.