Luboš Stráník si naladil kytaru, přivítal zaplněnou klubovnu litvínovského Docela velkého divadla a zazpíval úvodní tematickou píseň – jak taky ne, vždyť jsou Vánoce.

Potom přivítal své kamarády a spoluhráče – zpěvačku Leňu Bláhovou, kytaristu Míru Ošance a kontrabasistu Jirku Znamenáčka a začala vánoční Návštěva u Strandi, tentokrát pojednaná jako vánoční koncert skupiny, která už se nejmenuje Stráníci, ale Poslední šance Míry Ošance.

Míra jako kytarista, zpěvák a spíkr se nezpronevěřil svým bezva nápadům a vtipnosti, ale jako hudební pedagog (učí na kytaru) taky poučil dychtivé obecenstvo, že čas je vlastně pořád jeden, jen se různě jmenuje – vánoční, velikonoční, prázdninový, letní, podzimní atd. - a že tedy písničky, které hrají na svých koncertech, jsou vždycky potěšením pro muzikanty a pohlazením pro posluchače. A protože jsou Vánoce, budou tedy hrát vánoční písně i koledy.

A začali hrát vánoční písně jako třeba Loučení, Stalo se to, co se mělo stát, Dům 5353, Blues o zipu, koledu Na tři, Slavnosti ticha, Song lodního kuchaře – zkrátka písně, na které se všichni moc těšili, a byly skutečně hudebním dárkem.

Že jsou opravdu Vánoce, potvrdily ukázky vánočního pečení, které přinesla řada posluchaček a které plnily stůl u šatny, protože jinak byla všechna místečka obsazena.