Ne nadarmo nazývají fanynky Víťu Troníčka „mistrem pera“ (nečti mistrem péra). Jeho texty totiž většinou nenechávají jedno oko suché. Kalhotky lítají vzduchem a podpisy jedině na prsa...
Tohle a mnoho jiného se děje, když si tohoto pardubického barda pozvete na prkna. Nejinak tomu bylo i 23. února v Docela velkém divadle v Litvínově. Ale pěkně popořadě.
Další večer z cyklu Návštěva u Stráníků byl tentokrát samé překvapení. Hned v úvodu jsme se dozvěděli, že nás dnes Verunka svým hlasem nepotěší, protože je stále nemocná. A tak Luboš plynule a s noblesou přešel do role sólového písničkáře a hned po první písni nám bylo jasné, že nebudeme o nic ochuzeni. Jak v týmu, tak jako solitér si s publikem umí skvěle poradit. Podmanivým barytonem nejdříve zpracuje ženskou část publika a „Stráníkovskou“ kytarou všechny ostatní. Navíc srší vtipem, který si může dovolit, protože, jak sám říká, zprava na něj nelétají Verunčiny výhrůžné pohledy.
Dojal nás svým vyprávěním o ztraceném Bobeši aneb jak šel Bobeš na výpravu za hranice všedních dnů. Ve zkratce, byla to akce, kterou se Stráníky prožívaly doslova stovky lidí. Jednoho mrazivého dne za hustého sněžení se totiž Bobeš rozhodl, že si udělá výlet. Zapomněl to ovšem oznámit, a tak se Stráníkům postaral o krušné chvilky. Hledali ho mnoho hodin, celou noc se třásli strachy a spolu s nimi všichni jejich skalní příznivci, kteří se na facebooku dočetli o záchranné akci. Když už naděje slábla, přišel druhý den vymodlený telefonát. Bobeš se našel! U sousedů v Německu, na statku uvázaný na provaze u traktoru. Příběh se šťastným koncem v sále nejdřív vzbudil dojetí, pak vzrušení a pak jásavý potlesk. Je to jasné, Bobeš je prostě nedílnou součástí Stráníků a všeobecným oblíbencem.
V průběhu Lubošova vystoupení jsme se dočkali dalšího malého překvapení, tentokrát velmi příjemného. Luboš pozval na pódium mladou oslavenkyni Lauru Maškovou, které jako dárek ke 14. narozeninám věnoval možnost si s ním na koncertě zazpívat. Bylo hezké slyšet Verunčino Čekání v úplně jiném podání. Laurinka se písně zhostila se ctí a sklidila na závěr velký potlesk.
Poslední píseň z Lubošova bloku měli diváci další zpestření, a to když se z opačného konce sálu připojili od baru Víťa s kytarou a Feďa s basou.
Vznikla tak teorie, že se Víťa vedle Luboše na pódium neodváží nebo že mu hraní u baru dává větší smysl.
Ani jedno se ale nepotvrdilo, protože nejen že se chlapci od baru odlepili, ale ještě si společně s Lubošem zahráli několik písniček, mezi kterými nesměl chybět ani Listopad – jako pozdrav pro Wabiho.
Když se sejde na pódiu Víťa s Lubošem, tak je vždycky o zábavu postaráno. Chvílemi člověk neví, jestli se jedná o zábavnou show, nebo folkový pořad. Znají se spoustu let, skvěle jim to spolu ladí, doplňují se nejen ve hře, ale i vtipem a jeden druhému nic neodpustí. A tak není divu, že Luboše publikum nechtělo z pódia ani pustit.
Druhá část večera patřila novodobému seskupení Víťa Troníček Trio (někdo to nazval „vykuchaná Marien“) ve složení Víťa, dlouholetý souputník a skvělý basák Feďa a vynikající dobrista Honza Kouba zvaný Koubič. Vzácným hostem byla Zdenička Troníčková a o to lepší to byl zážitek. Jak Víťa říká, Zdenička mu na pódiu prostě chybí, a tak ji občas vyveze. Na druhou stranu bez ní si prý dovolí víc, protože není pod dozorem. V Litvínově si dovolil víc, když Zdenička seděla v publiku, a pak se snažil být seriózní, když stála Zdenička vedle něj. A tak se diváci nabažili obojího.
Aplaus nebral konce, přidávalo se mnohokrát, a kdyby Luboš nespěchal za nemocnou Verunkou a kapela neměla před sebou dlouhou zpáteční cestu do Pardubic, hrálo by se nejspíš dodnes. Ale to bychom si zase neužili Žambochy, kteří nás čekají příště
Tak 16. března v 19 hodin v Docela velkém Divadle na Návštěvě u Stráníků ahoj.
Text a foto: Jana Mašková Zimolová
