Měsíční pořad Petra Rímského Písničkáři sobě přinesl v nejkratším měsíci roku patrně nejdelšího hosta, protože domácí páni Rímský a Holoubek přivítali kvarteto Madam v triku.

Večer zahájil Jirka Holoubek navzdory tomu, že měl před časem zlomený palec vinou prasklého bobu při bobování se synkem. Ovšem tentokrát se pochlubil, nikoliv jak mu to jde čtyřmi prsty bez palce, ale dvěma nalepenými nehty. Sice trochu skřípal zuby, ale připustil, že účelu bylo dosaženo a že si možná zvykne…

Hostitel a autor pořadu Petr Rímský začal večer už téměř obvyklým pilováním nehtů, ale nebyl to únik od zodpovědnosti za večer improvizací, což dokázal už při úvodním setu Jirky Holoubka. Pak převzal taktovku večera a dokonce zmákl publikum i k účasti na písni, kterou nejdřív označil za pakárnu, a když viděl natěšené tváře návštěvníků, změnil charakteristiku písně na ´hrubě intelektuální´. Abyste si udělali představu, co by to mohlo tak asi znamenat, tady je kousek refrénu: „Ježišmarjá, to je hrozný, vyhoďte toho ničemu, ať si brnká na kytaru – nehodí se k ničemu!“ Petra Rímského doprovázeli tradičně na basovou kytaru Pavel Hloušek, na perkuse Veronika Skočdopolová.

Pavel Hloušek byl svého času ve skupině Šantré spoluhráčem Dušana Vainera, který si přivedl další tři členy skupiny Madam v triku, přičemž madam byla v kvartetu opravdu jen jedna, Dušanova krásně zpívající žena Maruška. Ovšem neměla triko, nýbrž krásné modré šaty a překvapivě silný hlas. Repertoár, většinou český, ale i s jednou písni v angličtině a jednou – jak upřesnila Maruška – v američtině, obsahoval i písně o domácím násilí, jenže rok mladá manželka Maruška odmítla prozradit, zda písně vznikly před, nebo po svatbě s Dušanem…

Byl to zkrátka zase moc zdařilý večer. Ve finále došlo, díky žádosti zvukaře Alfíka Dewetera, i na již slavnou písničku Petra Rímského „Zákon o zachování lásky“ a v úplném závěru udělali jistě radost Petrovi Kalandrovi na nebesích, protože se zmáčkli na podiu všichni i s nástroji a zajamovali oblíbenou píseň o dětských šatech.

Trefit do Divadla za branou v bohnickém areálu znamená prokázat trochu chodeckých a trochu orientačních vlastností, ale už je nad slunce jasné, že tyto poslední pondělky v měsíci v Modrém salonku divadla za to stojí.

Foto: Antonín Volf