Žijeme v době překotného vývoje elektroniky, která se stala neodmyslitelnou součástí kytaristova vybavení. Hodně z vás se mě ptá, zdali
si mají koupit vysílačku, nebo jaký kabel od kytary k aparatuře a jestli na tom záleží, či nikoli.
Tak tedy dovolte, abych se podělil o pár vlastních zkušeností. Pominu-li reklamní a marketingový tlak, který velmi šikovně vyvíjejí na hudebníky jednotliví výrobci různých hejblátek a udělátek, je hudebník především ovlivňován svými hudebními vzory. Zejména pak zahraničními hudebními vzory. Pokud máte svůj zahraniční hudební kytarový vzor, řiďte se jím. Je to nejsnazší a nejlevnější cesta k dosažení cíle. Každý z nás hraje na akustickou kytaru trochu jinak a každému vyhovuje něco jiného. Moje osobní volba je jednoznačně kabel. Co nejkvalitnější kabel určený pro akustickou kytaru. Když se podíváte na videozáznamy světových hvězd hrajících na akustickou kytaru, téměř všichni mají v kytaře kabel a ne vysílačku. Ono to má svoje opodstatnění a svou roli tu hraje fyzika. Pokud patříte mezi hráče, kteří umí „vytvořit tón“, a záleží vám na dokonalé odezvě nástroje v rámci ozvučovacího systému, je kabel nejefektivnější volba. A to dokonce i v případě obyčejného „drátu“ za tři stovky.
Patříte-li mezi hráče, kteří při hře potřebují volnost pohybu a je pro ně vysílačka nezbytností, mám pro vás jednu základní radu. Při výběru přístroje hrajte na kytaru pouze prsty. Pokud budete do kytary bušit trsátkem, rozdílu příliš nepoznáte. Pouze při hře prsty pravou rukou poznáte, nakolik je přenos kvalitní, jakou má latenci v odezvě a zda přenáší celé barevné a dynamické spektrum nástroje.
Patříte-li mezi náročnější hráče s potřebou volného pohybu po pódiu, připravte si rovnou několik desítek tisíc na systém, který vás uspokojí podobně jako kabelový přenos. Přístroje za pár tisíc jsou vhodné na trsátkový doprovod nebo pro rockové akustické kytaristy. Jemné odstíny tónů a dynamiky nástroje prostě nesvedou, ať si reklamní letáky nebo hospodští poradci tvrdí, co chtějí. Dnes už neplatí, že festivaly nebo koncerty jsou ozvučeny aparaturou, na které je tak trochu jedno, jaký signál tam pošlete, neb to pořád hraje ucinkaně a placatě. Ty doby už jsou dávno, dávno pryč. Dnešní aparatury zahrají opravdu cokoli, co se týče barvy a dynamiky zvuku, takže špatná volba se vám může vymstít. Všeobecně platí jedna zásadní věc - vysílačka nebo kabel jsou součástí vašeho nástroje. Necháte-li jejich volbu na zvukaři (přijdu na koncert bez vlastního kabelu nebo vysílačky), nesmíte se divit, že z výsledku můžete být citelně rozladěni z pocitu, že vám nástroj na každém „kšeftě“ hraje jinak. Za to si v tomto případě můžete sami.
Kytarové hvězdy věnují výběru kabeláže nebo přenosové techniky velikou péči a úsilí a vědí proč. Zkuste to taky a odevzdané řeči, že vy nejste hvězda a že to pro vás není potřeba, zamkněte někde u babičky v kůlně. Nejsou na místě neb bez řádné péče o zvuk nástroje se nikam nedostanete. A pokud se nikam nechcete dostat, nechte hru na nástroj jiným, zapálenějším a svědomitějším, a jděte raději někam sázet stromky nebo rajčata. Tím alespoň někomu uděláte radost.
Tak ať vám to hraje!
Tom
