Po tříměsíční letní přestávce pokračovalo v klubovně litvínovského Docela velkého divadla Setkání se Stráníky. Přibylo židlí, na stolečcích svítily papírky se jmény, takže ti, co si sehnali lístky v předstihu, se mohli posadit ke „svým“ stolečkům, na jedné straně klubovny přibylo měkké sezení a taburety, zkrátka bylo zase narváno.

Neplatilo to jen o jevišti, protože Verunka Stráníková chyběla a léčila si doma zbytky suchého kašle, který jí nedovolil zpívat.

Luboš Stráník tedy zůstal sám jen s kytarou. Spustil na úvod písničku o zlých časech, ale vzápětí – než začal píseň Cesta domů – se svěřil s tím, co se mu stalo, a bylo to vesměs kladné, navíc podporující tvrzení, že nic není náhoda. Luboš viděl americký film Psí poslání o pejskovi, který zemře svému pánovi, ale pak se několikrát reinkarnuje a nakonec se vrátí ke svému původnímu pánovi a ještě mu pomůže i k návratu k jeho první lásce. Prostě americký film s patřičným happyendem. Luboš se přiznal, že v závěru utrousil nějakou tu mužskou slzu, protože vzpomínal na Bobíska, který s nimi devatenáct let žil ve společné domácnosti a loni se vydal na psí nebeský vandr.

A teď přijde ta nenáhoda: zabrousil na facebook a tam nabízela chovatelka trpasličích jezevčíků asi sedm štěňátek. Prohlížel si jejich fotografie a narazil na nejmenšího z nich, který nejenže vypadal jako Bobísek, ale tak se i jmenoval! Luboš zvedl telefon a skončilo to českým happyendem: na chaloupce v Českém Jiřetíně se vedle čtyř koček zabydlí zase Bobísek.

Nebylo divu, že se Lubošovi hrálo v povznesené náladě. Zazněly písničky, které buď zpívá sám, i když je s Verunkou, nebo poprosil posluchače, aby mu pomohli s textem, který zpívá Verunka, kdyby měl nějaký výpadek. Pak si vzpomněl na Luboše Hrdličku a zazpíval song Paula Simona První sníh s Hrdličkovým krásným českým textem, připomněl Mikiho Ryvolu Zemí tří sluncí i Poslední mílí a rozloučil se s posluchači také ryvolovkou Září.

Po první krátké přestávce přišli dva písečtí trampové Tom a Pepa a předvedli, co dokážou dvě kytary a dva hlasy v trampském podání i o čem se dá zpívat v trampské písni. Třeba když spustili o tom, že „život to je divná hospoda, ve který nám přidávají čárky“.

A přišel hlavní host, západočeský písničkář Béďa Šedifka, který má sice v občance jméno Roehrich, ale každý, kdo ho zná, mu říká Šedifka. A byl to takový uragán energie a nadšení, že by mu nikdo ty křížky na zádech nevěřil. Zato rozesmál všechny poznámkou, že na chatě, kde už dlouho žije, nemá rádio ani televizi, ale jako správnému trampovi mu tam nechybí internet… Milovník swingu zahrál nejen písničky, které vznikaly při Old Boys Expedition, které už čtvrtou desítku let velí Miki Ryvola, ale třeba i vzpomínku na černého amerického vojáka v květnu 1945 v Plzni, kterou pak po roce 1985 - kupodivu  bez následků – hrávalo duo Červánek. V závěru se k Šedifkovi přidal i Luboš Stráník a společně zahráli dvě písničky, které se přestěhovaly z Šedifkova archivu na  poslední cédéčko Stráníků, ale stejně pak musel Šedifka přidávat, a nejen jednou.

Foto: Pavel Šafář