Jedenáctý ročník Setkání v Herálci byl opět vydařeným dvoudenním festiválkem. Začal v pátek 11. srpna v hasičském kulturním domku v Koječíně, a třebaže celý den lítaly nad Čechy blesky, hřměly hromy a z otevřeného nebe proudila voda tak, že cestou do Koječína bylo nutné několikrát zapnout stěrače na nejvyšší rychlost, umění dramaturga Luboše Stráníka v jedenáctém ročníku tohoto hraní spočívalo tentokrát nejen ve výběru šikovných muzikantů, ale i ve spolčení s nebesy, neboť těsně před začátkem pátečního koncertu lít přestalo, objevilo se i sluníčko a nenechalo si ujít ani sobotní koncert v Herálci.

Páteční hraní v Koječíně bylo ve znamení písničkářů. Znamenitou laťku nasadil hned na začátku Pavel Nosálek, včetně citátu Kurta Voneguta o tom, co pro člověka znamená umění. Pokračovala jediná kapela programu Choroši, jejíž jeden ze tří členů Petr Ovsenák, řečený Ovsík, má mezi zářezy na kytaře i dvě vítězství na Portách 2005 a 2007 v duetu Nestíháme. Zatímco Pavel Nosálek je ředitelem dopravního podniku, další vystupující Petr Vašina vystudoval technologii kůže, plastu, gumy i textilu ve Zlíně (tehdy ještě Gottwaldově) a předposlední muzikant Renda Souček nejenže vyprovokoval naplněný sál k hromadnému „Olé!“ v písni se španělským námětem, ale zrovna tak hlasitému příspěvku „Fajne mjesto“ k titulní písni Rendova cédéčka. Renda – v občance má René – potěšil diváky nejen svým hraním, ale i skutečností, že folkové osobnosti Pavlíně Jíšové říkal do telefonu Maminko!, protože jeho žena je Pavlínin i hudební klon dcera Adélka.

A přišel Jarda Samson Lenk, někdejší zastupitel ve Starém Plzenci, ale hlavně autor spousty písniček, které vlastně už zlidověly, ať je zpívá sám, celý Hop Trop nebo kdokoliv jiný. Dokonce se přiznal, že na kterémsi bálu hrála Amazonku dechovka a tanečníci tančili mazurku…

Sobotní koncert v Herálci začal ve čtyři odpoledne a končil až po půlnoci. Zahájil jej slánský Potokap, po něm to rozpumpoval bluegrassový Handl, trampský vklad přivezl z Brna Přístav, další bluegrass zařídil Wyrton a k radosti všech diváků muzicírovala novoměstská Falešná karta, která se posléze přesunula i s diváky do zadní části areálu, kde zahořel tradiční oheň, včetně zeleného věnce, vybízející diváky k myšlenkám na kamarády, kteří už tu být nemohou.

Finále festivalu obstarali Stráníci s do té doby moderujícím Mírou Ošancem a kontrabasistou Jirkou Znamenáčkem, po nich nastoupil liberecký Jarret s výraznou zpěvačkou Hankou Skřivánkovou, brněnští Poutníci, nejrychlejší kapela koncertu slavící již 47. rok své existence, a posledním vystupujícím sobotního programu byl AM-Úlet. Starosta Jiří Ulrich odměnil v pátek i v sobotu vystupující muzikanty keramickým ptákem, opět z dílny heráleckých školáků, a několikerý potlesk diváků i poděkování vystupujících víc než zaslouženě patřil zvukařům – Kájovi, Helence a Kubovi Toupalovým.

Foto: Lubomír Stranďa Stráník a Jirka Esser