Začalo to vlastně už na Tylově náměstí, kde tramvaj desítku pořádně oživila rozjuchaná skupina děvčat, vedená borcem, který věděl a velel, kdy vystoupit. Bylo to na stanici Vinohradská vodárna, odkud už je to jen pár kroků k restauraci Vodárna, v jejímž suterénním klubu se hraje.

Dole pod točitými schody byly dvě usměvavé biletářky a na zbytečky volných židlí uváděl vlídný uvaděč. Jinak bylo narváno, třebaže do začátku koncertu zbývala ještě půlhodina.

Klub U vodárny je obložen světlým dřevem, na horní třetině omítnutých zdí jsou na jedné straně součástky koňského postroje, na druhé fotografie plnokrevníků z dostihů ve Velké Chuchli a na jednom obrázku nechybí ani ikona někdejšího turfu – herecký bard Rudolf Deyl starší.

Z uvaděče se začátkem koncertu vyklubal banjista, kapelník a spíkr Nových strun Kuba Jiroušek (19), který vyšíval na čtyřstrunné banjo a připomínal mi Kapitána Kida, když před lety vpisoval krátkým banjem charakteristický zvuk své kapele Krakatit. Kontrabasista Martin Baláž (20) obličejem připomínal mladého Jiřího Bartošku, liboval si, že s ovázaným zlomeným palcem levé ruky se mu hraje lépe než se zdravým, tančil s basou i vedle ní a už vůbec mu palec neovlivnil vydatný zpěv. Petr Bárta (21) troubil na trumpetu, střídavě používal a nepoužíval dusítko, a když netroubil, byl členem pěveckého kvarteta muzikantů, jehož čtvrtým členem byl kytarista Fanda Červenka (18), který si k černé kytaře oblékl černočervenou kostkovanou košili. Jediným z pětice Nových strun, který nezpíval, byl student Ježkovy konzervatoře, bicista Vašek Matěcha (18), který si ovšem už v úvodu vysloužil pochvalné mručení a potlesk, když Kuba ohlásil, že ho do kapely doporučil bubeník Karla Gotta.

Nové struny začaly osadní písní Komáří vrch, pokračovaly známým hitem Patrik a koleje (s kterým začínaly u Vodárny už před dvěma lety), Martin představil své hlasivky v autobiografické písni Línej mrak, česká slova o bloudění Karlínem patřila známému americkému evergreenu, Kuba se přiznal k zamilované písničce, kterou složil, už když mu bylo šestnáct, a oblíbený swing zazněl nejen anglicky v písni, která ve dvacátých letech nastartovala velkou a dlouhou éru swingu, ale došlo i na ryze česká Chodidla z nezapomenutelného Osvobozeného divadla Voskovce a Wericha. Dámy, děvčata a holky v klubu zjihly při upřímné klukovské písničce, co s člověkem udělá taková osamělá krasavice na refýži v promočeném kabátě.

Koncert byl rozdělen na třetiny, přestávky byly vyhrazeny výměně názorů a doplňování občerstvení, druhá třetina pak začala překvapením, když přišla zpěvačka Aneta Vaňková a publikum si s ní mohlo zazpívat refrény slavné Cohenovy písně Hallelujah, za doprovodu jen kytary Kuby Jirouška a trumpety Petra Bárty.

Koncert pokračoval, nádherná atmosféra šla krájet, celý repertoár nebudu vyjmenovávat, připomenu jen, že asi nejslavnější píseň ze slavných - Život je jen náhoda – zpíval v refrénu celý klub a Mládkova slova Vlak je vlak na americký evergreen jen potvrdila předstih většiny českých slov před originály.

V poslední třetině zazněl mj. hit Jarky Mottla Hledám děvče na neděli, kde Nové struny správně nezměnily samotáře na oblíbeného šamotáře. Poslední písničkou měl být Mládkův song o rychlíku z Opavy do Prahy, ale diváci se nedali, a tak Nové struny nadělily nadšeným posluchačům lekci, jak říci milované dívce, že ztloustla. Samozřejmě písní. Večer byl nádherný a bylo jasné, že plnokrevníci nezůstali jen na fotografiích, ale že plnokrevní muzikanti obsadili pódium.

Foto: fcb kapely Nové Struny