Herálec a Koječín – dvě místa kousek od Humpolce, jedno větší, jedno menší, ale na mapě zobrazující místa, která by neměla chybět na hudební mapě republiky, si obě zaslouží červený puntík. Nejen proto, že folkové setkání bylo v Herálci už po desáté, spíš proto, že všichni muzikanti, kteří tam už hráli, mluví o Herálci a Koječínu velmi pochvalně a že už jich tam hrála pořádná spousta.

Letošek byl desátý v pořadí a začal – jak je tu milým a chvályhodným zvykem – v pátek navečer v nedalekém Koječíně, kde si, pokud to ještě někteří z vás nevědí, místní hasiči postavili nesmírně útulný kulturní domek, jehož zahrada poskytuje servis, kterému se u větších záležitostí říká catering a který už tradičně doplňuje žena Libuška pana starosty Jiřího Ulricha vlastnoručně upečenou sladkou ňamkou. Letos to byly borůvkové koláče.

Program jubilejního festivalu, sestavený dramaturgem Lubošem Stráníkem, začala hradecká písničkářka Jana Štěpánková, která doma v Hradci pořádá pro šikuly a šikulky s kytarou festival „Písničkáři na niti“ a zanedlouho už to bude po padesáté! Na niti se hraní slavných i zcela neznámých jmen jmenuje proto, že každý účastník dostane korálek, který pak putuje – stejně jako ostatní – na nit a vytváří muzikantský růženec, který letos už má 114 korálků.

Jindřichohradecký Jen tak tak vznikl původně z iniciativy dvou kantorů Mildy Vokáče a Pavla Jarčevského, kteří se obklopili svými studenty a studentkami, a i když dneska zbyl Pavel sám s bývalým studentem a bývalou studentkou, na jméno téhle skupiny může být Jindřichův Hradec pyšný. Písničkář Pavel Pokorný má za sebou nejen několik hudebních nosičů, ale i dvouletý pobyt v Austrálii a účast v největším australském folkovém festivalu. O dalším účinkujícím Františku Vlčkovi se traduje, že posluchači se začnou usmívat, jen se objeví, a nejen to: s Františkem a jeho synem Martinem si s chutí zazpívali.

Když se finišmani večera Wabi Daněk a Miloš Dvořáček objevili ve dveřích, zůstal Wabi stát jako přimražený a s otevřenou pusou, málem se zeptal, zda je tam dobře. Na pódiu se totiž chystali Panelákoví fotři, a jak je jejich zvykem, připravovali si početné nádobíčko v bílých doktorských pláštích. Až když mohli začít, sundali si pláště a předvedli nevěřícímu, vzápětí rozesmátému publiku, řadou vyznamenání ozdobené, kolikrát děravé tepláky a odpovídající zbytek garderoby. Tahle čtveřice muzikantů „vyššího středního věku“ nejen předvedla písně svého repertoáru „v 3D, jak si posluchači zasloužili“ (řekl mluvčí skupiny Jirka Tatra Kyncl), ale stala se hitem celého večera tím spíš, že drtivá většina posluchačů slyšela Fotry poprvé. Pravdou je, že i když na konci vystoupení Jirka Kyncl řekl, že „hudba přijde teď“ a myslel tím Daňka s Dvořáčkem, o Panelákových fotrech se mluvilo po koncertě, v sobotu v Herálci i v neděli ráno, když se poslední muzikanti rozjížděli do svých domovů. Slyšet Wabiho Daňka a Miloše Dvořáčka byla skutečně hudební lahůdka, nemluvě samozřejmě o tom, že s oběma muzikanty, hrajícími s viditelným potěšením, si zazpíval celý sál řadu Wabiho písniček, které už dávno zlidověly.

Sobotní „hlavní“ koncert změnil letos působiště, místo trávníku před středověkým špejcharem na vršku před Herálcem se festival přestěhoval na Ranvej, domovskou půdu heráleckých hasičů, kteří si tak ušetřili stěhování festivalové výbavy za město. Lavice proti zastřešenému pódiu byly také schované pod plachtou, což se ukázalo jako velmi předvídavý počin, protože po celodenním sluníčku přišel s večerem slejvák, který však nic moc zlého nezpůsobil, protože diváci se schovali. Tradiční hranice, připravená k uctění kamarádů, kteří již nikdy na festival nepřijedou, byla rovněž pod celtou, a tak Hluboké nedorozumění, které v tu chvíli bylo na pódiu, mohlo hrát, dokud liják nepřestal, vzpomínkový oheň mohl poté zaplát a zelený věnec v plamenech dát vzpomenout na ty, na něž nezapomeneme.

Místa, odkud účinkující kapely přijely, jen dokumentují, jak hodně (a jak pěkně) se po celé naší republice hraje tahle muzika: Spolektiv – České Budějovice, Naopak – Dobříš a Česká Lípa, Brzdaři – Kutná Hora, Potokap – Slaný, Bluegate – Plzeň, Hluboké nedorozumění – Praha, Domino – Olomouc, Stráníci a Míra Ošanec – Severní Čechy, Nezmaři – České Budějovice, Sluníčko – Bohumín, Mrakoplaš – Praha.

Za zvukařským pultem byl po oba dny Karel Toupal, jeho žena Helenka kmitala mezi mikrofony. Průvodci sobotního koncertu byli dva muzikanti, kteří si posléze sami odskočili na podium – Míra Ošanec a nezmarský Pavel Jim Drengubák. A stejně jako v pátek, i v sobotu si každá účinkující kapela či jednotlivec odnesl – většinou z rukou pana starosty Ulricha - keramický zvoneček, památku na Herálec 2016.

{gallery}Heralec_2016{/gallery}

Foto: Radek Horák