Petr Kocman, kterého si jako hosta vybrala Lucka Vondráčková pro turné Hit Tour 2013, chystá nové dvoj CD plné jeho hitů jednoduše nazvané „Best Of“. Písně z tohoto dvoj CD, ale i jiné hudební lahůdky zazní na Petrově koncertě, který se bude konat 23. dubna v divadle Gong, Praha od 19,30.

Petr si na tuto událost pozval i vzácné hosty – Karel Vágner, Yvonne Přenosilová a skupina VoKoBere, která hraje ve složení Jirka Vondráček, Petr Kocman a Tomáš Berka. Stane se tedy i to, že Petr bude vlastně hostem na svém koncertě. Vstupenky jsou v předprodeji v síti ticketportal. 

Jak dlouho se věnujete hudbě? A proč zrovna country styl?

Hudbě se věnuji pasivně už od narození, kdy u nás zněla jak z kazet a vynylů, ale především živě, kdy mi hrával tatínek sám, nebo se svými kamarády. A pak mi taky hrávali „do kolíbky“ Greenhorni, Michal Tučný, Fešáci, Věra Martinová a další, když zavítali k nám domů, většinou při svých cestách na koncerty po republice. No a aktivně? Když to tak počítám, tak letos mám vlastně takové výročí. Jsem 30¨let v branži a 20 let dělám muziku profesionálně. Strašně to letí… A proč country? U nás doma zněla vždycky různá hudba. Můj dědeček hrál na housle, byl to starý poctivý kantor a miloval klasiku, především Mozarta. Tatínek miloval Beatles, což jsem zdědil po něm, ale když uslyšel poprvé, při návštěvě Československa Pete Seegera, tak zjistil, že to je hudba jeho srdce – country! A pak už to šlo přirozenou cestou. Do Čech přijel třeba Johnny Cash, hráli tady Greenhorns, Fešáci atd. Ale hlavně, byla to americká muzika, kterou jsme hltali třeba ve westernech a představovala svobodu, tak třeba i právě proto country. Prostě je to životní styl.

Spolupracujete také s Luckou Vondráčkovou, která je považována spíš za interpretku popu a taneční muziky. Proč právě Lucka, čím vás oslovila?

Nějaká těžší otázka by nebyla? Je to velmi prosté, Lucku mám prostě rád. A to především proto, že je to slušný a hodný člověk a umí. A taky snad neznám nikoho pracovitějšího a cílevědomějšího, v tom nejlepším slova smyslu, což nesmírně obdivuji. A navíc, s Luckou je pohoda a legrace, což je u jakékoliv spolupráce velmi důležité, pak to všechno jde tak nějak samo. Proto jsme si taky vloni užili její první veliké turné „Hit Tour“, kam mě pozvala jako hosta a kde jsme si zazpívali náš duet. Při poslechu jejich písniček jsem si opět uvědomil, jak mě baví právě tou rozmanitostí rytmů a i žánrů a že je to vlastně country. Protože – „Country je všechno, co se mi líbí“. A koukněte se někdy, jak Lucce sluší kovbojskej klobouk.

V Praze Vás v dubnu čeká koncert. Co k němu prozradíte?

Po roce zase zahraji v Praze, takže se těším. Zazpívám písničky z nového dvoj CD, které tam pokřtíme a pozval jsem si krom své skupiny PK band pár skvělých hostů, kamarádů, kterých si vážím.  S Yvonne Přenosilovou si zazpíváme duet, s Karlem Vágnerem budeme vzpomínat na Greenhorns. Se skupinou VoKoBere máme spoustu nádherných písniček, tak určitě máme z čeho vybrat. Těšit se můžete třeba na úpravy písní Beatles, Eagles, nebo také na písničky legendární kapely Marsyas, jejímž členem byl v ´80 letech právě Jiří Vondráček. Po celou dobu koncertu poběží na jevišti videoprojekce!

Spolupracujete se špičkami české country hudby. Jaké to je s některými spolupracovat, čeho si na nich vážíte?

Všichni Ti zmiňovaní a mnozí další hudebníci a kumštýři, jak já láskyplně říkám komedianti, si mě podle svých slov vlastně vychovávali. Tohle si jako první uvědomil a pojmenoval Honza Vyčítal, když mi dal v mých 18 letech nabídku ke Greenhorns. A teď zrovna minulý týden si nad to na jevišti, když mě uváděla jako hosta na svém koncertě, vzpomněla Věra Martinová a přišlo jí to strašně legrační: jak by ji tehdy napadlo, že jednou tenhle malinkej chlapeček bude s ní hrát a zpívat na jednom jevišti. Vážím si každé zkušenosti v životě a snažím se naslouchat, především u starších a zkušenějších, a měl jsem to štěstí, že všichni ti, o kterých se teď bavíme, mi něco „dali“, naučili, nasměrovali a cením si na nich jejich profesionality, zvládnutého řemesla a neutuchající touze pořád se radovat z muziky – což nás mimo jiné spojuje.