Vznik stále pěknějšího festivalu Březňák na Malém Břevnově odůvodňoval jeho duchovní otec Honza Eisenreich i skutečností, že v tomhle konci Prahy žádné takovéhle příjemné hraní není a že to je škoda.

Mezi Olomoucí a Litvínovem je přes půl republiky, a tak to vypadalo, že může v lednu být kolem tradičního a velmi kamarádského Setkání se Stráníky problém, protože v týdnu před třetím lednovým pátkem se tři dny na D1 uklízely pozůstatky úterní srážky třicítky aut a kamionů.

Už v osmašedesátém roce minulého století se v sále restaurace U Bečvářů v Buštěhradu hrálo divadlo. Karel Tejkal ve čtvrtletníku Vital připomíná začátky Pražského jara.

Zpravidla chodím na koncerty folkové, country či trampské hudby, ale tentokrát to bylo trochu jinak. Dcera mého bývalého kolegy z Mladého světa, fotografa Mirka Hucka, je ředitelkou nadace Leontinka, která pečuje o lidi s poruchami nebo zbytky zraku. A tato nadace uspořádala koncert v kavárně, která je za velkými okny v přízemí pražského Veletržního paláce.

Divadlo za plotem je v areálu bohnické psychiatrické léčebny, ale zatímco si v léčebně tuží zdraví především dospělí, na divadlo budou vzpomínat hlavně mladí muzikanti.

Vokalistka Veronika Skočdopolová naladila perkuse, basista Pavel Hloušek vytáhl z obrovského kufru basovou kytaru a Petr Rímský zkoušel mikrofon různými tremoly na svou španělku, což ho vedlo k nápadu uspořádat soutěž v tremolu pro všechny účinkující toho večera.

Nemohu nezmínit, že to byl volební pátek. První den druhého kola volby prezidenta. Když byly volební místnosti v polovině svého poslání, začaly v hudebním klubu Mlejn v pražských Stodůlkách přípravy na večerní koncert skupiny Mrakoplaš.

Již pošestnácté pořádala osecká skupina Bob a Bobci Vánoční koncert, tentokrát v duchcovském kinu Lípa, protože rok od roku přibývalo posluchačů a nikam jinam by se patrně nevešli. Nevím, zda je v Duchcově větší sál, nicméně prostorné kino s červenými měkkými sedadly bylo zase vyprodané.