Dvanácté Folkové setkání v Herálci se posunulo ze začátku srpna na poslední červencový víkend. Tradičně začalo v pátek v Koječíně, nevelké obci kousek od Herálce, v sále kulturního domku, který si postavili místní šikovní hasiči.

Divadlo za plotem je v areálu bohnické psychiatrické léčebny, ale zatímco si v léčebně tuží zdraví především dospělí, na divadlo budou vzpomínat hlavně mladí muzikanti.

Ve Veleni, proslulé vesničce na dohled od Prahy, kde už léta pracují na pravdivosti úsloví „Co Čech, to muzikant“, se konal další ročník festivalu Veleňský čumprdlik.

Nemohu nezmínit, že to byl volební pátek. První den druhého kola volby prezidenta. Když byly volební místnosti v polovině svého poslání, začaly v hudebním klubu Mlejn v pražských Stodůlkách přípravy na večerní koncert skupiny Mrakoplaš.

Vznik stále pěknějšího festivalu Březňák na Malém Břevnově odůvodňoval jeho duchovní otec Honza Eisenreich i skutečností, že v tomhle konci Prahy žádné takovéhle příjemné hraní není a že to je škoda.

Mezi Olomoucí a Litvínovem je přes půl republiky, a tak to vypadalo, že může v lednu být kolem tradičního a velmi kamarádského Setkání se Stráníky problém, protože v týdnu před třetím lednovým pátkem se tři dny na D1 uklízely pozůstatky úterní srážky třicítky aut a kamionů.

Už v osmašedesátém roce minulého století se v sále restaurace U Bečvářů v Buštěhradu hrálo divadlo. Karel Tejkal ve čtvrtletníku Vital připomíná začátky Pražského jara.

Zpravidla chodím na koncerty folkové, country či trampské hudby, ale tentokrát to bylo trochu jinak. Dcera mého bývalého kolegy z Mladého světa, fotografa Mirka Hucka, je ředitelkou nadace Leontinka, která pečuje o lidi s poruchami nebo zbytky zraku. A tato nadace uspořádala koncert v kavárně, která je za velkými okny v přízemí pražského Veletržního paláce.