Deset koncertů první pětiletky nejmladšího pražského festivalu folkové, country, trampské a jinak příbuzné muziky Břevnovský Březňák se vyznačovalo mimo jiné tím, že s výjimkou spolupořádající Sekvoje se žádný další vystupující neopakoval.
Zhruba týden před stými narozeninami naší republiky vyvrcholila desátým koncertem první pětiletka zatím nejmladšího pražského festivalu, který má ročně dva koncerty – na jaře a na podzim.
Nejsem si jistý, zda se Veleňští inspirovali právě touto známou písničkou, ale fakta hovoří: po již proslavených festiválcích Písničky na dvorku, Veleňský čumprdlík či Kafe se škvarkama se tentokrát obrátili k českému populárnímu nápoji a uspořádali ve Veleni setkání minipivovarů, při němž nechyběla dobrá muzika.
Dvanácté Folkové setkání v Herálci se posunulo ze začátku srpna na poslední červencový víkend. Tradičně začalo v pátek v Koječíně, nevelké obci kousek od Herálce, v sále kulturního domku, který si postavili místní šikovní hasiči.
Ve Veleni, proslulé vesničce na dohled od Prahy, kde už léta pracují na pravdivosti úsloví „Co Čech, to muzikant“, se konal další ročník festivalu Veleňský čumprdlik.
Vznik stále pěknějšího festivalu Březňák na Malém Břevnově odůvodňoval jeho duchovní otec Honza Eisenreich i skutečností, že v tomhle konci Prahy žádné takovéhle příjemné hraní není a že to je škoda.
Už v osmašedesátém roce minulého století se v sále restaurace U Bečvářů v Buštěhradu hrálo divadlo. Karel Tejkal ve čtvrtletníku Vital připomíná začátky Pražského jara.
