Log in

Být, nebo nebýt zastupován OSA?

Žhavé téma, s kterým se stále potkáváme, je, že se řeší OSA. Jestli je to špatně, být, nebo nebýt OSA zastupován. Na věc je možné dívat se z několika stran.

Jako autor písniček, které si nečiní nárok na popularitu, a tedy skládám a hraju pro radost či pro potěšení mých kamarádů a blízkých mému srdci, to mám jednodušší. V takovém případě není potřeba být zastupován OSA ani žádným jiným kolektivním správcem.  

Pak je tu ovšem autor, který se muzikou trochu živí, i když ne na plný pracovní úvazek, ale spíš z pohnutí srdce, které bije hudbou a nejde bez toho být, nebo prostě profesionální muzikant. V těchto dvou případech bych zcela doporučoval být zastupován patřičným kolektivním správcem. 

Vemte si, že když už se stane, že se vaše písnička bude hrát na koncertech nebo v rádiích, patří vám za to odměna jako za každou jinou práci. Rozdíl u hudby je v tom, že vám většinou nikdo nezaplatí za to, že jste složili písničku a zpěvák ji začne někde zpívat. Písnička má na samotném začátku ekonomický potenciál, ale v podstatě je to hodnota na burze. Teprve se zájmem o ni stoupá její hodnota a akcie jdou strmě nahoru, pokud ji tedy začnou hrát média. A to hlavně proto, že pak už nezáleží na tom, kolikrát ji hrajete jen vy na koncertech, ale kolikrát ji hrají jiné kapely na plesech, bálech, tancovačkách nebo jiných hudebních produkcích. A když pak nejste chráněni OSA, může si s tou písničkou dělat každý, co chce, jako kdyby si lidi půjčovali volný bicykel ve městě. A asi víme, jak by to s tím bicyklem dopadlo. Prostě o něj přijdete…

Jo, dala by se asi dobrá písnička jaksi prodat nějakému zájemci… Interpretovi, producentovi, managerovi. Ale za kolik? Za tisíc? Za deset tisíc? A co jestli je to super hit? Tak ten může mít klidně potenciál 50, 100 nebo 200 tisíc… Tak přemýšlím, který rozumný člověk by to prodal, když neví za co? Ale ten potenciální ekonomický výsledek je právě přímo závislý na tom, jak se k tomu uživatelé budou chovat. V každém případě se ale vždycky dostaneme k tomu závěru, že základem úspěchu kapely je její repertoár. Bez toho to nejde. A proto je nutné udržovat s autory hudby a textu co nejlepší vztahy, ať už jsou to kapeloví tvůrci nebo externisti. Na druhou stranu taky víme, že i pěkná písnička bez super zpracování a skvělé, charakteristické a charizmatické interpretace klidně zanikne a bude spící jednotkou v šuplíku autora…

Ponaučení z toho vyplývající? Spolupracujte, hledejte a chovejte v úctě práci vašeho kolegy…