Log in

Josef Fousek - O demokracii

Josef Fousek"Mnozí lidé z?stali u nás ?istými proto, že nedostali šanci se umazat."

"Důkazem demokracie je, i když občas kulhá, že mohu ve svém díle občas tnout. Ale demokracie je především kázeň a úcta k spravedlivým zákonům. Dříve, v minulém komunistickém režimu, jsme schovávali pravdu a šlehy za jinotaje. Nechci bourat, ale není důstojné mlčet, když se děje bezpráví, a nadutost a arogance si osedlávají občany. Znovu se objevuje servilita a připosražená opatrnost. Člověk nemá nadávat na vše jen z principu a z českého zvyku, ale nemá mít také náhubek. To by byl návrat ke strachu a loajální podlézavosti. "Mnozí lidé zůstali u nás čistými, protože nedostali šanci se umazat!" Domnívám se, že dnešní pokrytectví a nízkost některých, kteří by prodali i vlastní mámu za hrst stříbrných, má dlouholetou tradici nejen v naší historii. Demokracie dává šanci dobru i zlu. Mnozí si svobodu představují jako možnost získat všemi prostředky vak kulatých penízků. Už jim ale nestačí pytlíček, ale chtějí celé pytle. Přesto, že denně slyšíme o negaci, vidím, že mnoho lidí je zde slušných, pracovitých, že začínají uvažovat vlastní hlavou a nenechávají se mást všemi možnými médii, reklamami a sliby populistů. Bohužel jsme lidé, a když se dá někomu funkce, brzy zapomene na svá vznešená předsevzetí.

Buď se přizpůsobí, nebo ho čeká pád. "Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti!" Nikde na světě není ráj! Ale ctěme to zdánlivě neuskutečnitelné: "Láska a pravda musí zvítězit nad lží a nenávistí!" I když výsledek nebude nikdy velký, přesto jen to, že o to budeme usilovat, budeme stavět do cesty překážky těm, kteří již na etiku zapomněli. Věřím, že v každém je kousíček dobra. Nestyďme se o něm mluvit. Nemlčme a nekývejme jako ovce. Ono zlo je vždy více vidět. Ale je zde spousty těch, kteří konají Dobro a stydí se o něm hovořit. Pomoc pro Haiti, pomoc dětem v ústavech, pomoc bezdomovcům, pomoc nešťastným, - to jsou činy těch, kteří nejsou lakomí. Lakota je jedna z nejostudnějších vlastností hned vedle závisti." Žádnou tvorbou nejde oslovit všechny lidi.Vzpomínám si na výrok pana Lenina: "Chceš-li ovládnout Svět, musíš se zalíbit hloupým!" Jemu a jeho partě se to na dlouhá desetiletí bohužel povedlo.

Všechny neoslovuje nikdo. Ani já nechci. Na množství nezáleží, ale na vzájemném souznění. Nastavuji zrcadlo nejen těm, kteří se nechtějí dívat, ale i sobě. Každý máme své chyby a tak musím i sebe hlídat, aby se ze mne nestal komerční robot. Vím, dle ohlasů, že mnozí mne mají za podivína. Občas hraji bez nároku na honorář pro Domy seniorů, pro nemocné... Vím jak těžké je být starý a jak je smutné vidět lidi osamělé bez přátel. Nejsem celebrita, nehraji pro politické strany, nechodím na rauty s VIP, jdu svou cestou. Chodím na kávu nebo na dvě deci do sídlištních restaurací, řekneme si pár slov s kamarády a dozvím se o životě více, nežli z novin. Znám bohaté občany, kteří získali peníze poctivou pílí, každý den pracují od rána do večera. Těch si vážím.

Znám i ty, kteří zbohatli na úkor státu a nás všech, zásluhou podfuků. Znám pracovité lidi a znám flinky. Mám soucit s těmi, kteří jsou nemocní, bezmocní a za všechnu práci, kterou odvedli za malý plat ve svém životě, mají nepatrnou penzi. Znám ty, kteří nám otravovali život v totalitě, nyní zbohatli, proměnili si odznaky, mají ještě větší moc nežli dříve. "Spravedlnost je sklerotická babička, která zapomněla, jaké je její poslání!" Je smutné slyšet: "Tihle páni jsou stejní jako ti před nimi, jenom chtějí víc, než ti před nimi."

Josef Fousek