Log in

Josef Fousek - Čas je neřád neúprosný

Josef Fousek"Již se blíží doba, kdy na koncertech populární hudby budou vystupovat roboti s p?esnou podobou zp?vák?. Um?lci se budou moci sami na sebe doma dívat, jak vypadají p?i p?ímém p?enosu."

Frajersky mávneme rukou, jako by se nic nedělo, ale někde v koutku duše se ozve tikání životních hodin. Uvědomuji si své stárnutí i při pilné práci. Snad právě proto denně pracuji. Jako by mne něco říkalo a hnalo: "Máš málo času, nech zde odkaz pro ty, co tě mají rádi."

Má práce mne baví a někdy zapomínám na svůj úděl kardiaka. Na pódiích omládnu, necítím bolest páteře, nebolí mne artróza, srdce bije horečně s láskou, raduji se z plných sálů a děkuji Pánu Bohu, že mi dal ochutnat přízně diváků, posluchačů a čtenářů. Už nemohu a nechci zpychnout, jen se unaven raduji, že nejsem zbytečný. Mám rád svou práci. Když se stáří a choroby připomenou, vzpomenu si miliony těch, kteří žijí nešťastným osudem a za své sebelitování se zastydím.

Býval jsem mladý a slovo Práce mi znělo nepříjemně, i když jsem pracoval jako soumar v kladenských hutích. S postupem času, a zvláště nyní, když jsem v poslední třetině, jsem šťasten, když práci mám. Je jedno, zdali duševní či fyzickou. Ona nám ta práce dokazuje, že ještě jsme. Že nás někdo potřebuje. I kdyby to mělo být hlídání vnoučků, nebo ovocného sadu. Jsem šťasten, že mám práci, ale musím "brzdit", protože "znovuvzkříšení" po mých vystoupeních trvá déle. Jsem sám na pódiích přes dvě hodiny. Hraju své trhlé písně, recituji, vyprávím a posléze jedu stovky kilometrů krajinou Čech, Moravy, Slezska ve své Fábii a jsem rád, že vedle mne sedí má žena Jarmila a vede mne k domovu lépe než kompas.

Mám vždy v sobě hezký pocit, klidný, léčivý, že odjíždím od diváků, které jsem potěšil. Vlastně oni, ti diváci, kteří navštěvují má představení, léčí mě. Několik let jsem se objevoval v Českém rozhlasu 2 - Praha v nedělních Dobrých jitrech, v Regině, Regionu, a nyní v Českém rozhlasu Plzeň. Česká televize se mnou natočila Třináctou komnatu. Stále pochybuji, zda je můj příběh natolik zajímavý. Mnoho lidí protrpělo v životě neskonale více.

Myslím si, že můj osud je příliš obyčejný, aby zaujal bulvárem ovlivněné diváky. Tím nechci říci, že si té obyčejnosti nevážím. Mít práci, kterou má člověk rád, mít dobrou rodinu, to jsou cennější věci než všechno zlato v bankách.

Josef Fousek