Log in

Bílé Vánoce

Lucie Bílá

Meteorologové zrovna nepatří mezi nejoblíbenější profese našeho života, ale i oni jsou pochopitelně rádi, když mohou svým spoluobčanům udělat radost nějakou dobrou předpovědí. Letos se o to postarali věšteckými slovy, že by po letech mohly být Vánoce zase na sněhu a teploměr odpovídající konci roku.

Hory máme bílé už nějaký čas, muzikanti se vydali s kytarami a dalšími nástroji doplněnými nabroušenými noži směr Krkonoše, aby si nejen zahráli, s chutí zajamovali, ale také aby prokázali svou šikovnost i při krájení zelí a výrobě této nádherné pochutiny.

Nížiny jsou zatím nanejvýš pocukrované. Například v Nymburce připomínají Vánoce nejvíc ze všeho světýlky různých barev ozdobené stromy a podobné vánoční iluminace i na domech a domcích. Kolem města se pomaloučku šine Labe, z teploty jehož vody patrně nejsou u vytržení ani otužilci, a také vyhlášené sportovní centrum, za městem, kde se připravuje řada našich sportovců, pokud nepotřebují k zimní přípravě raději teplé kraje, vypadá docela opuštěně. Ovšem v pátek před čtvrtou adventní nedělí to neplatilo. Šňůra zaparkovaných aut začínala hned na počátku Sportovní ulice za křižovatkou se silnicí do Nymburka a ve sportovním komplexu nebylo pro auta kam plivnout. Odpověď na důvod měla jen dvě slova: Lucie Bílá.

A kdo by si pomyslel, koho asi může do středočeského městečka vylákat od vánočních příprav koncert jedné – byť slavné – zpěvačky, dostal odpověď hned za dveřmi krásné sportovní haly, vyzdobené hlavně stylizovanými tílky a uvádějící, v kterých letech už nymburští košíkáři byli mistry republiky.

Palubovka byla pokryta tmavým kobercem, aby neklouzavý lak sportoviště nedoznal újmy, a koberec zaplnily židle, plné tisícovek mužských, ženských i dětských hlav, stejně jako červená sedadla kolem - obvykle hrací - plochy. Podium na užší straně mezi tréninkovými koši bylo vybaveno silnou zvukovou aparaturou i světelnými reflektory, a tak v tomhle nejmenším městě celého turné mohl začít vánoční koncert naší slavice, nazvaný stylově: Bílé Vánoce.

Večer začal mladý pár, který za pořádající agenturu přivítal narvanou halu a předal slovo lanškrounskému faráři Zbigniewu Czendlikovi, který výraznými českými slovy s polskými krátkými koncovkami pohovořil nejen o vánočním čase, v němž se turné koná, ale také o rozhodnutí Lucie Bílé pomoci prostřednictvím jejích koncertů seniorům, kteří byli postiženi Alzheimerovou chorobou.

Lucie přišla za jásotu publika v bílé toaletě, od níž se odrážely havraní vlasy, a začala

vpravdě vánoční písní Tichá noc. Na rozdíl od řady textů, které zpívají mnozí zpěváci na svých vánočních koncertech, zůstala velmi sympaticky u slov, která známe už léta z kostelních zpěvníků a byl to více než důstojný začátek koncertu.

Pak už Petr Malásek za klávesami, čtveřice jeho muzikantů (kytara, saxofon, basová kytara, bicí) a sborový sextet se čtyřmi ženskými a dvěma mužskými hlasy, nenechali ani doznít jednotlivé potlesky, protože Lucie zpívala jednu píseň za druhou. Zazněly nejen známé melodie – ovšem i s novými slovy – ale třeba také Suchého Purpura, s níž pomohl zpěvák Arakainu Honza Toužimský, jediný host Lucčina vystoupení. Zněla čeština, ale i latina, znělo Ave Maria i Maria z West Side Story, po oficiálním konci a předání květin následovaly přídavky a k jednomu Lucie seběhla z podia a rozezpívala se uprostřed svých posluchačů. Ale ani tyto přídavky, ani sólové party jednotlivých muzikantů nestačily. Lucie se vrátila na podium a s upřímným poděkováním a vyjádřením obdivu za statečnost své kolegyně uzavřela koncert zaslouženě aplaudovaným hitem Mariky Gombitové.

Lucie Bílá toho během večera mnoho nenapovídala a vlastně ani nezazpívala, protože to, co ten nymburský večer ve sportovním centru znělo z jejího hrdla, bych raději nazval, že hrála na svůj hlas. Byly to opravdu Vánoce Lucie Bílé.

Štítky výběr