Log in

Tango pro Leontinku

Nadace Leontinka

Zpravidla chodím na koncerty folkové, country či trampské hudby, ale tentokrát to bylo trochu jinak. Dcera mého bývalého kolegy z Mladého světa, fotografa Mirka Hucka, je ředitelkou nadace Leontinka, která pečuje o lidi s poruchami nebo zbytky zraku. A tato nadace uspořádala koncert v kavárně, která je za velkými okny v přízemí pražského Veletržního paláce.

Tak jsem se tam vypravil, vybaven jen pár informacemi, že muzicírovat budou především členové nadace nebo ti, co problémy se zrakem vynahrazují citlivostí hudby, kterou produkují.

Bára Hucková přivítala zaplněnou kavárnu, poděkovala návštěvníkům, muzikantům i všem dalším dobrým duším, které se o koncert zasloužily. Mluvila česky, zatímco reprezentant partnerské organizace HSBC hovořil anglicky a v závěru svého projevu předal paní ředitelce finanční dar v hodnotě půl milionu korun.
Na improvizované podium pak přišla flétnistka Eva Blažková, absolventka Deylovy konzervatoře a střední školy pro zrakově postižené, kde vystudovala flétnu a klasický zpěv, a kytarista Jaroslav Novák, který vystudoval na pražské konzervatoři kytaru a skladbu a kromě koncertní činnosti také sám vyučuje.

Eva dostala po vystoupení kytici, stejně jako další vystupující, akordeonistka Simona Němcová, a obě umělkyně se posléze nechaly odvést z pódia za obrovského potlesku a ovací. Akordeon vystřídala zajímavá dvojice nástrojů trombon – tuba v podání absolventa bakalářského studia na pražské AMU Jana Adamce a absolventa brněnské JAMU Jana Perného, která – opět s velkým úspěchem – dokázala, jak mohou tyto obvykle jen doprovodné nástroje nádherně sólovat.

Další dvojice kouzlila s houslemi a akordeonem. Ladislav Horák reprezentuje českou akordeonovou školu, Jakub Janský je dlouholetým houslistou Sukova komorního orchestru a jako člen kvintetu Bona Fide Tango se věnuje argentinskému tangu. A tango také zaznělo i bylo vidět ve finále koncertu. Česká tanečnice Radka Šulcová společně s řeckým tanečníkem Michalisem Karatsiorisem tančili tango úchvatným způsobem jak na reprodukovanou hudbu, tak za doprovodu posledně jmenovaného dua.

Byl to moc pěkný večer, a když jsem viděl udivené tváře cestujících v tramvajích, jak za jízdy sledují (žel, beze zvuku) za velkými okny kavárny buď hrající muzikanty, nebo nadšeně tleskající publikum, vzpomněl jsem si na nedávnou televizní reportáž z Německa, kde parta herců tvořila na lukách podle železniční trati výjevy, jejichž diváci seděli v jedoucích vlacích.

Bylo víc než zřejmé, že na obou místech se sešli lidé plní dobrých nápadů, ale také schopní je dovést k dobrému konci.

Foto: archiv Nadace Leontinka

Štítky výběr