Log in

Ještě že máme sokolovny

Sokol se od svého založení stal organizací, která aktivizovala nejen tělovýchovné, ale vůbec společenské a kulturní aktivity po celé naší vlasti, ale i za jejími hranicemi. A zdá se, že po minulých letech, kdy Sokol znamenal především cvičení těla, nastává zase větší krok tradičním a správným směrem.

Například v západočeské metropoli Plzni, která sice byla vyhlášena evropským kulturním městem, ale vhodných objektů k pořádání kulturních akcí nejrůznějšího zaměření tam rozhodně není mnoho, se jedním z takových míst – a velmi žádaným a velmi vytíženým – stala sokolovna v plzeňské části Bolevec.

Západočeši si v mnoha hudebních soutěžích a festivalech vysloužili nádhernou pověst, že když někam přijedou muzikanti z Plzeňska, skoro vždycky to znamená něco. Tak mě zajímalo, jak asi bude vypadat plzeňské podhoubí mladých muzikantů v oblastním kole Dětské Porty. A hned píši, že jsem se nezklamal.

Příjemné, prostorné prostředí krásné sokolovny má v čele široké podium a v sále baterii všelijakých světel, která mohou sloužit podle potřeby. Při Dětské Portě to nebylo příliš zapotřebí, protože na podiu sice už stál ozdobený vánoční stromeček, ale soutěž trvala od 10 hodin sobotního dopoledne do půl páté. V zaplněném sále u stolů seděla porota, rodiče, diváci, spolužáci, hosté, sponzoři – a za mikrofony se v 23 vystoupeních vystřídalo celkem 47 mladých muzikantů.

Dopoledne patřilo jednotlivcům a dvojicím. Celou soutěž zahájilo duo Space Singers dvou šikovných zpěvaček, které (což v tu chvíli samozřejmě nemohlo tušit) nasadilo slušně vysoko laťku svým následovníkům. Včetně toho, že zazněly i Brontosauří Stánky a úspěšná Hvězda na vrbě z někdejší Houpačky Jiřího Černého, tentokrát s klavírním doprovodem. V celém dalším průběhu pak byly dvě skutečnosti charakteristické: soutěžící se vůbec nebáli písniček, které před nimi zpívala zvučná jména našeho hudebního světa a zrovna tak svými anglickými texty nedaly nepřipomenout, kdo na konci druhé světové války osvobodil Plzeň.

Tak například desetiletá Lucie Dolejšová se na houslích doprovodila k Hejnu vran Wabiho Ryvoly, zpívala i Veď mne dál, cesto má, jedenáctiletou Evu Fridrichovou doprovodil dědeček na kytaru při Babičko, nauč mě charleston, devítiletý Víťa Aubrecht byl na Dětské portě poprvé, na kytaru potřeboval ještě noty, ale odvaha mu nechyběla, Klára Bočková si troufla na Žalmanovu Moravěnku, Nicol Marie Šneidrová se pustila do nezmarského Písku, sedmnáctiletý Víťa Rybář se našel v Animals i Johnym Cashovi, Bára Špidlová si našla dvě písničky legendárního Klíče, včetně té asi nejznámější Pohár a kalich, ve které zazní Ktož sú boží bojovníci, vyučený kuchař, který se učí na cukráře a chce jít na konzervatoř Jakub Reš, nebyl sám, kdo přednesl anglicky Dům u vycházejícího slunce atd.

Ale slyšeli jsme i vlastní tvorbu. Bára Lejnarová už měla za sebou konkurs do televize, a že je to opravdu paní zpěvačka, dokázala nejen písní od Cranberries, ale hlavně svými dvěma vlastními. Tomáš Kozák sice začal Plíhalem, ale všechny rozesmál písní Chameleon z Jemenu a roztleskal vlastním songem Takoví jsme.

Po polední přestávce přišly na řadu skupiny. Sedmičlenní Draci (Dragons) si připravili známý song jak jezdí bez nehod, letošní vítězky národního finále Tři grácie připomněly slavnou písničku z filmu Ať žijí duchové o pramenu zdraví z Posázaví a určitě udělaly radost svému učiteli Petru Wrobelovi, který přednáší, jak hrát na mandolinu i v zahraničí. Tři Relaxáci se pustili do olympické Dej mi víc své lásky a pohotoví moderátoři Marek Vojtěch a Alena Kozáková hned vypátrali, že se jmenují podle oblíbeného nápoje…

Finále celodenního zápolení obstaralo důstojné vyhlašování výsledků. Diváckou Portu získali Tomáš Kozák a Dragons, čestná uznání čtveřice muzikantů a do národního finále 17. - 19. května v Kroměříži postoupili Bára Lejnarová, Klára Spilková, N. M. Šneidrová, Barbora Kolářová, Bára Špidlová, David Grosmann, Tomáš Kozák, Jakub Reš, Space Singers, Lucie Dolejšová, Eva Fridrichová, Tři Grácie, Bez názvu a Dragons.

Štítky výběr