Log in

Největší událostí roku byl příchod syna Andyho

Petr Kocman se synem

S blížícím se koncem roku mně stále více přichází na mysl vše, co se během celého roku událo, co krásného jsem zažil, s kým jsem se setkal, kolik nových věcí objevil a vůbec vše, co mě v roce mých čtyřicátin potkalo. Bezpochyby největší událostí nejen tohoto roku, ale i celého mého dosavadního žití, byl příchod mého syna Andyho.

Ve chvíli, kdy vykoukl na svět, jsem pochopil, co je život. Vy čtenáři - rodiče jistě víte, o čem mluvím. :-) Maminka mi vždycky říkala: „Až se staneš tatínkem, tak už budeš mít celý život starost a strach…“ Maminka má pravdu. :-)

Tak například. Jakožto profesionální hudebník jsem stále na cestách – teď právě již jedenáctý den na šňůře po Slovensku a Moravě – a do června, než se vylíhnul maličkatej kovbojíček Andy, mně žádná šňůra nepřipadla tak nekonečná! Ale vzhledem k tomu, že Andy měl už ve dvou měsících své kovbojské boty z Ameriky a klobouček, tak to jistě pochopí, a jednou se tomu budeme společně smát, proč často tatínek nečetl večer pohádku a nebrnkal mu na kytaru ukolébavky. No, prostě je potřeba koncertů a natáčení desek ku nákupu plenek, to se nic nedá dělat. :-) Naštěstí, milí hudebníci, máme milované manželky, které trpělivě snáší naši muzikantskou vášeň a naši nepřítomnost vyplňují o to větší láskou a péčí našemu „klonečku“. Za to mé paní patří ten největší dík, poklona a obdiv… (a propos, udělal jsem z ní královnu – máme teď už totiž tři syny, jako v pohádce :-))

V úvahách nad pomalu končícím rokem mně bohužel také na mysli tanou vzpomínky na všechny, kteří nás letos opustili, a že jich bylo. Tolik skvělých hudebníků, kteří nám svými písničkami dávali radost z žití a naději ve všech směrech. Znovu jsem si uvědomil, jako sílu a moc má písnička! Ta nepodléhá času, ani datu výroby, ani režimu, zkrátka ničemu. Ona prostě je a je tady stále, ať máte jakoukoliv náladu, ať je jakékoliv počasí, režim či zřízení. Nikdo vám ji nevezme a stejně tak tu radost z ní! A to pro mě bylo, je a bude vždy to největší kouzlo a moc muziky!!! Jak mi nedávno řekl kamarád Honza Nedvěd, když jsem mu přál k 70. narozeninám: „Muzika je to, co nás dva spojuje a nikdy nerozdělí!“ Má pravdu, to hudba umí…

Přeji vám krásný vánoční čas, hodně milých lidí kolem sebe, mnoho vlídných slov a myšlenek, nekonečnou radost z muziky a šťastné bytí!

Váš Kofboj – Petr Kocman :-)

PS: Jo a 24. června se na vás těším v Řevnicích na Portě, kde budu mít svůj koncert… :-)

Štítky výběr