Log in

Cestovní seriál: Jordánsko - Petra

Pokladnice ve skalním městě

Nevím, jak to máte vy, přátelé, ale podařilo se mi v životě párkrát, že se mi splnil malý sen. Tím posledním bylo vidět jedno z tzv. ztracených měst – skalní město Petra.

Po únavném přejezdu z Aqaby jsme za tmy přijeli do městečka Petra. Příkré uličky jsou plné obchodů se suvenýry a hotelů. Jediným zařízením, kde se dalo v tuto dobu ještě něco sníst, byl bar Ve skále. Tedy řeknu vám, takhle krásné a vkusné restaurační zařízení jsem ještě neviděla a skutečně bylo vytesáno ve skále. Pojedli jsme, popili a šup do hotýlku na kutě, ráno nás čekala výprava. A byla to výprava v pravém slova smyslu. Vzhledem k tomu, že jsme se museli k večeru navracet do Ammanu, bylo nutno hned ráno vše sbalit, naházet do auta a po snídani vyrazit směr skalní město.

Moderní vstupní brána, kulaté nádvoří se stánky s upomínkovými předměty, už bylo plné lidí, zbývalo za nemalý peníz zakoupit vstupenky a natěšeni jsme se vydali na cestu. Pěší túra po rozžhavené, prašné a kamenité cestě čítala asi dva kilometry, než jsme došli ke skalní soutěsce, která je jedinou přístupovou cestou do skalního města. Již cestou se sporadicky objevovaly malé skalní stavby. Soutěska skýtala příjemný stín a nesmírnou pastvu pro oči, skály jsou barevné, barvy se mění nebo jsou v různé intenzitě podle toho, která je denní doba. Na konci soutěsky, která je místy široká na rozpažení rukou, se před námi otevřelo obrovské prostranství, jemuž dominovala masivní skalní stavba, Pokladnice. Nádherná, zachovalá stavba se sloupovím je tak působivá, že se mimoděk zastavíte a vstřebáváte tu energii, která dala tomuto území a jeho dávným obyvatelům sílu budovat taková monumentální díla a žít zde.

Nelze vyjmenovávat všechna skalní díla, která lemují širokou hlavní třídu, a nelze ani stručně popisovat celou pouť skalním městem. Staveb jsou tu stovky, údolí je několik kilometrů dlouhé a cesta v žáru slunečním velice namáhavá a únavná.

Líbili se mi všudypřítomní Nomádi, kteří si zde přivydělávají prodejem šperků ze stříbra a polodrahokamů, upomínkových předmětů nebo prodejem vody, jejíž zásoba je na pouti skalním městem nutností. Rovněž se vtipnými průpovídkami vtírají s nabídkou svezení na oslu nebo velbloudu. Oslí taxi jsme nakonec využili, protože na konci údolí cesta šplhala strmě vzhůru do skal po původně vytesaných schodech nebo uhlazených skalních plošinách. Takže mám, mimo jiné, nehynoucí zážitek a zkušenost. Jízda na oslíkovi byla pro mě málem smrtelná. Prsty křečovitě zaťaté do malinkého sedla, jiné „držadlo“ to nemělo, neustále v hlubokém předklonu, vzhledem k tomu, že sklon cesty si nezadal se strmou střechou. Vlevo skála, vpravo propast, vidina, že oslík klopýtne na uhlazené plošině, já křísnu hlavou o skálu a zemřu v Petře, byla téměř hmatatelná. Ale oslík to zvládl, to jen já se nemohla příštích několik dnů posadit, vstát a bolavé kotníky mi jízdu připomínaly ještě dlouho potom.

Náhorní plošina skýtala přenádherný a emotivní pohled na údolí pod námi a do dáli strmící skály, na několik dalších skalních staveb a na poslední z obrovských skalních chrámů. Poseděla jsem si pod stinným skalním výstupkem, z plných plic vdechovala úžasný vzduch, prosycený energií dávných dob a měla jsem pocit, že bych tak vydržela na věky. Ale byla před námi zpáteční cesta. Dolů po schodech a skalních plošinách to taky nebyla sranda, achilovky dostaly zabrat a pak ještě několik kilometrů dlouhá cesta hlavní třídou. Pomalu mi nohy vypovídaly službu, jediné, co mě udržovalo při síle, byl pohled na barvící se skalní město v pozdně odpoledním a podvečerním slunci. Ta škála barev je nezapomenutelná a nepopsatelná.

Spása přišla v podobě rikši, tažené koníkem, na kterou mě posadili a nechali vyvézt skrz skalní soutěsku, téměř až k hlavní bráně. Takže neustále klusající koník a rikša poskakující po původní kamenné dlažbě dorazily už tak bolavé tělo.

Pouť jsme zakončili opět v restauraci Ve skále, zchladili jsme se, občerstvili, čekal nás náročný přejezd do Ammanu a druhý den můj odlet do vlasti.
Petra zůstane, i přes všechny chvíle vyčerpání a beznaděje, mým snem a snad bych se do této skalní pohádky i ráda vrátila. A nejen sem, Jordánsko totiž skýtá nepřeberné množství dalších přírodních úkazů, zajímavostí a divů. Tak snad…

Chrám v Petře

Skalní město

Bývalé sídlo vládce

Vstup do Skalního města

Štítky výběr